Sobota 3. 6. – 8. týden v mezidobí, Karla Lwangy a druhů

Sir 51,17-28

Bože, budu ti děkovat a chválit tě, budu žehnat jménu Páně. Ještě v mládí před svými cestami jsem v modlitbě zjevně toužil po moudrosti. U bran svatyně jsem za ni prosil, až do svého posledního dne ji budu hledat. Nalévala se jako zrající hrozen, radovalo se pro ni mé srdce. Má noha kráčela přímou cestou, od svého mládí jsem ji hledal. Jen málo jsem naklonil své ucho, a dostal jsem ji, mnoho poučení jsem pro sebe našel. Měl jsem z ní prospěch, a proto poděkuji tomu, kdo mi dal moudrost. Umínil jsem si, že budu jednat moudře, horlivě jsem se snažil o dobro, a nebyl jsem zklamán. O moudrost bojovala má duše a s pečlivostí jsem hleděl zachovat zákon. K výšinám jsem vztáhl své ruce a litoval jsem chyb proti ní. Obrátil jsem k ní svou mysl a našel jsem ji v čistotě. Od začátku jsem s ní získal rozvahu, a proto ji nikdy neopustím.

Toužit po moudrosti (srdce) je jedna z nejdůležitějších věcí v životě. Alespoň tak to vidí autor. Nejde o chytrost či inteligenci, nýbrž o dobrý, zodpovědný a v tomto směru úspěšný život. Moudrý člověk je vděčný, pokorný, spokojený s tím, co má, resp. všímá si víc toho, co má, a děkuje za to, než toho, co nemá. Moudrost je spojena i se schopností sebereflexe a realistického sebehodnocení – ani podceňování, ani přeceňování. Moudrý člověk je sám sebou, nepotřebuje být nikým jiným.

Mk 11,27-33

Ježíš a jeho učedníci přišli znovu do Jeruzaléma. A jak šel chrámem, přistoupili k němu velekněží, učitelé Zákona a starší s otázkou: "Jakou mocí děláš tyto věci? Kdo ti k tomu dal plnou moc, abys to dělal?" Ježíš jim odpověděl: "Zeptám se vás na jednu věc. Odpovězte mi, a já vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. Byl Janův křest z nebe, nebo od lidí? Odpovězte mi!" Ale oni mezi sebou uvažovali: "Řekneme-li ‚z nebe‘, namítne: ‚Proč jste mu tedy neuvěřili?‘ Máme říci ‚od lidí‘? – to se báli lidu, protože všichni byli přesvědčeni, že Jan byl skutečně prorok. Odpověděli tedy Ježíšovi: "Nevíme." A Ježíš jim řekl: "Ani já vám nepovím, jakou mocí tyto věci dělám."

Ježíš usadí své kritiky způsobem, který nečekají. V tom je mistr, dokáže své oponenty vyvést z míry, protože nepřijme jejich pravidla hry. V situaci, o níž j v textu řeč, chtěli chrámoví představitelé dostat Ježíše do úzkých, ale to se jim nepovedlo, protože je dokázal zaskočit otázkou, kterou nečekali, a to posláním Jana Křtitele. Na rozdíl od lidí, kteří si Jana Křtitele vážili a přijímali jeho křest, tak tito představitelé, náboženské autority, se od něj distancovali, protože moc dobře věděli, že jeho činnost vrhá kritické světlo právě na ně. A to nemohli přiznat, na druhé straně se báli lidí, kteří Jana Křtitele uznávali. Tím je Ježíš zcela odzbrojil a odpovědi se vyhnul. Ne proto, že by se bál odpovědět, ale proto že nechtěl konflikt ani dávat zbraně do ruky svým oponentům, protože by jeho slova mohli zneužít, což by jistě udělali. 

Ježíš uměl vyhodnotit situaci, nebyl naivní a hodnotil, co má smysl a co ne. Tomu se říká moudrost a prozíravost.