Neděle 30. 10. 2022 – 31. neděle v mezidobí

Mdr 11,22-12,2

Pane, celý svět je před tebou jako prášek na vahách, jako kapka rosy, která zrána padá na zem. Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno, a jsi shovívavý k hříchům lidí, aby dělali pokání. Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to. Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl, nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k bytí? Ale ty máš na všechno ohled, poněvadž je to tvé, vládce, milující život, neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem. Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili, aby zbaveni své špatnosti věřili v tebe, Pane.

Kniha Moudrosti mluví o lásce, kterou má Hospodin ke svému stvoření, a to jak k lidem, tak ke zbytku stvoření. Tento text je výzvou k respektu ke stvoření. Jestliže Bůh miluje vše, co stvořil, a svěřil to člověku jako svému zástupci na zemi, pak má člověk o toto stvoření pečovat s láskou a obdivem k Tvůrci.

Pokud jde o člověka, Bohu záleží na každém jednotlivci, o každého usiluje, aby ho vrátil na správnou cestu, pokud z ní člověk sešel. Občas my ztrácíme trpělivost s Boží trpělivostí.

2 Sol 1,11-2,2

Bratři! Bez přestání se za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v (konání) dobra a vaše víra (aby se projevovala) skutky. Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista. Pokud jde o dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy se my u něho shromáždíme, prosíme vás: nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat.

Autor jménem Pavlovým ujišťuje adresáty o Boží přízní, když se s nimi spojuje v modlitbě. V ní jim také vyprošuje, aby jejich víra měla i praktický dopad do života. Okolní svět nemůže přesvědčit o pravdivosti víry nic jiného než život těch, kdo věří. Adresáti se nemají nechat vyvést z míry fake news, proroctvími a falešnými nadějemi, mají přemýšlet a spoléhat na víru, na Krista, nikoliv na nepodložené zprávy.

Lk 19,1-10

Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Byl tam jistý člověk, jmenoval se Zacheus. Byl to vrchní celník, velmi bohatý. Rád by uviděl Ježíše, jak vypadá, ale nemohl, protože tam bylo plno lidí a on byl malé postavy. Běžel napřed a vylezl na fíkovník, aby ho uviděl, protože tudy měl procházet. Když Ježíš přišel k tomu místu, podíval se nahoru a řekl mu: „Zachee, pojď rychle dolů: dnes musím zůstat v tvém domě.“ On rychle slezl dolů a s radostí ho přijal. Všichni, jakmile to uviděli, reptali a říkali: „Vešel jako host k hříšníkovi!“ Zacheus se zastavil a řekl Pánu: „Polovici svého majetku, Pane, dám chudým, a jestli jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně!“ Ježíš mu řekl: „Dnes přišla do tohoto domu spása. Vždyť i on je potomek Abrahámův. Syn člověka přišel hledat a zachránit, co zahynulo.“

Příběh se Zacheem je dobře znám. Zacheus je malý bohatý vrchní celník, který je zvědavý a schopný překonat svou důstojnost a udělat něco tak nedůstojného jako vylézt na strom. Lidé ho nemají rádi, protože jej podezírají jak z kolaborace, tak z okrádání. Přesné taxy při proclívání zboží nebyly veřejně známy, takže si mohl leccos přikrást pro sebe. To ovšem nevíme a nevěděli to ani lidé, kteří jej z toho nepochybně podezírali. To dávají nepokrytě najevo, když Ježíš přiměje Zachea, aby slezl a vchází do jeho domu. S Ježíšem vchází do domu Boží vláda, což je patrné hned z reakce Zacheovy. Najednou je schopen se o svůj majetek dělit. Boží království – spása – se pro člověka realizuje všude tam, kde se cítí přijatý a to mu dovoluje velkorysost. Zacheus, ač bohatý, se ocitl na okraji společnosti, Ježíš jej vrátil tam, kde měl být, do společenství vyvolených, do Boží přítomnosti.

Na Zacheovi se můžeme poučit i o tom, že zvídavost a schopnost nedbat na vlastní důstojnost, nebát se být směšný (že se člověk zesměšní) mohou změnit životní cestu. Kdo se ze strachu, aby nevypadal hloupě, bojí zeptat, něco říci nebo udělat, přichází v životě o hodně, možná i o nové nasměrování života, nové možnosti, nové poznání.