Středa 30. 6. 2021
Am 5,14-15.21-24
Hledejte dobro, a ne zlo, abyste žili, aby opravdu byl Hospodin, Bůh zástupů, s vámi – jak říkáte. Zlo mějte v nenávisti a milujte dobro, spravedlnost v bráně zachovejte, snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad tím, co z Josefa zbylo. „Nenávidím vaše svátky a pohrdám jimi, ani cítit nemohu vaše shromáždění. I když mi přinášíte celopaly, nelibuji si ve vašich obětech, neshlížím na díkůčinění z vašich tučných telat. Pryč s krákoráním vašich písní, brnkání vašich harf nechci slyšet! Ať se valí právo jako voda, spravedlnost jako mohutný potok!“
Prorok Amos patří k nestarším píšícím izraelským prorokům. Působil v 8. stol. př. n. l. v Severním království, i když pocházel z jihu. Jeho výroky jsou zaměřeny na sociální spravedlnost a pravdivou bohoslužbu. Není možné uctívat bohoslužbou Hospodina, jestliže se tak neděje v životě, jestliže nevládne poctivost a spravedlnost mezi lidmi, jestliže je chudý a bezbranný člověk odírán, jestliže existuje sociální nespravedlnost, propastný rozdíl mezi bohatými a chudými.. Taková falešná pokrytecká bohoslužba, tedy bohoslužba, která není projevem skutečné úcty a respektu k Hospodinovým ustanovením, je Hospodinu odporná. A prorok si nebere servítky, aby to dal svým adresátům na srozuměnou. Stejná kritéria platí i pro nás a naše bohoslužby!
Mt 8,28-34
Když se Ježíš dostal na protější břeh do gadarského kraje, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobních slují. Byli velmi nebezpeční, takže nikdo nemohl projít tou cestou. Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží synu? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ Opodál se páslo velké stádo vepřů. Zlí duchové ho tedy prosili: „Vyháníš-li nás, pošli nás do toho stáda vepřů.“ Řekl jim: „Jděte!“ Vyšli tedy a vstoupili do vepřů – a vtom se celé stádo hnalo po příkrém srázu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, přišli do města a tam všechno oznámili, i o těch posedlých. Tu vyšlo celé město Ježíšovi naproti, a když ho uviděli, prosili ho, aby z jejich kraje odešel.
Ježíš sice zachrání dva lidi, kteří jsou ve spárech zlých mocností, ale příliš velkého vděku se za to nedočká. Matoušovo evangelium zkracuje příběh vyprávěný v Markově evangeliu na minimum. Uzdravení tu zůstávají zcela stranou, jako by hlavním tématem byli vyhnaní zlí duchové, kteří jsou vyhnáni do vepřů a ti se utopí, a reakce obyvatel té krajiny. Z jednoho posedlého v evangeliu Markově jsou zde dva (tím se síla Ježíšova mocného činu ještě zvyšuje), ale o jejich reakci na uzdravení není ani zmínka.
Ježíš působí v gadarském kraji, kde žije především nežidovské obyvatelstvo. To sice vnímá Ježíšovu moc, ale místo radosti z ní má strach. Ani tak nejde o materiální škodu (úhyn vepřů), ale o setkání s něčím a někým, co a kdo přesahuje jejich kapacitu, co jim nahání strach. Proto prosí Ježíše, aby odešel. Zázrak sám v nevěřícím prostředí víru nutně nevyvolává, spíš může způsobit zmatek a strach, pochybnost a prohloubit nechuť. Ti obyvatelé nebyli schopni rozpoznat v Ježíšově působení Boží čin, protože to bylo nad jejich obzor. Tušili nebývalou moc a té se báli. I dnes jsou lidé, kteří se bojí Boha i církve, resp. všeho náboženského, nikoliv proto, že by měli negativní či kritický postoj, nýbrž proto, že mají strach z neznáma, z něčeho, co by do jejich života vneslo něco znepokojivého, neznámého. Proto se všemu náboženskému na hony vyhýbají, i když jinak jsou to třeba lidé dobří, velkorysí, kulturní a možná i duchovně založení.
