Pátek 30. 6. 2023 – 12. týden v mezidobí

Gn 17,1.5.9-10.15-22

Když bylo Abrámovi devadesát devět let, zjevil se mu Hospodin a řekl mu: „Já jsem Bůh, Všemohoucí, choď v mé přítomnosti a buď dokonalý. Nebudeš se už jmenovat Abrám, ale tvé jméno bude Abrahám, neboť tě činím otcem mnohých národů.“ Bůh ještě řekl Abrahámovi: „Zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě od pokolení do pokolení. Smlouva, kterou máte zachovávat se mnou, ty i tvoje potomstvo po tobě, je tato: Vše, co je mezi vámi mužského rodu, ať se dá obřezat.“ Bůh pak řekl Abrahámovi: „Sáraj, tvá žena, nemá se už jmenovat Sáraj, ale její jméno bude Sára. Požehnám jí a dám ti i od ní syna – požehnám jí a stane se (pramatkou) národů, králové z ní budou pocházet.“ Abrahám padl na svou tvář, smál se a řekl si v duchu: „Copak může mít stoletý děti, a Sára – devadesátiletá – může porodit?“ Abrahám řekl Bohu: „Kéž Izmael žije tak, aby se ti líbil!“ Ale Bůh řekl: „Tvá žena Sára opravdu ti porodí syna a dáš mu jméno Izák. Uzavřu s ním svou smlouvu, smlouvu věčnou, i s jeho potomstvem po něm. I ohledně Izmaele tě vyslyším: Hle, požehnám mu, učiním ho plodným a nadmíru ho rozmnožím. Zplodí dvanáct knížat a udělám z něho veliký národ. Ale svoji smlouvu uzavřu s Izákem, kterého ti porodí Sára v tento čas příštího roku.“ Bůh skončil rozhovor s Abrahámem a odešel od něho.

Jak důležité je zaslíbení syna, toho, který má být pokračovatelem rodu a tím i dějin spásy, je v knize Genesis zřejmé i z toho, kolikrát se při různých příležitostech připomíná a opakuje. V 15. kapitole se čte o smlouvě, kterou Hospodin s Abramem uzavřel, ale již od počátku 12. kapitoly je o naplnění zaslíbení potomstva, země a požehnání pro všechny. Syn požehnání se však stále neobjevuje – napřed myslí Abram na svého vrchního správce Eliezera, což mu Hospodin rozmluví, pak vezmou se Sárou věci do vlastních rukou a skrze Sářinu služku Hagar získá Abram syna Ismaela, ale Hospodin mu znovu a znovu říká, ne, to bude jinak. Na znamení naplnění svého příslibu a požehnání mění Hospodin jméno Abramovo na Abraháma, tedy z vyznavačského, zřejmě teoforického jména Veliký Otec (Otec je veliký – tedy Abramovo jméno ještě před poznáním Hospodina, jež odkazuje na úctu k nějakému božstvu) se mění na Abraham (Otec velikého davu/lidu), které charakterizuje Abrahamovo poslání a naplnění zaslíbení. A mění se, byť jen málo, i jméno Sáry (Kněžna) aby bylo zřejmé, že v dané chvíli nastává skutečně nová etapa v životě Abrahamově i v životě jeho potomstva. Abraham se směje a podobně se nad nemožností mít děti v tak pozdním věku pousměje i Sára. Od tohoto pousmání je pak lidovou etymologií odvozeno i jméno Izákovo (Smíšek).

Ismael je odsunut na poněkud vedlejší kolej, ale i jemu je slíbena budoucnost, která také naplňuje Boží zaslíbení. On hraje důležitou roli v dějinách Arabů-muslimů.

Není snadné mít s Hospodinem trpělivost a rozpoznat pravou chvíli, ale veškerá snaha vzít věci čistě do vlastních rukou vesměs končí na vedlejší koleji. Bůh je věrný, ale pro nás není jednoduché vydržet čekání, protože nevíme. Právě ta nejistota vede člověka k tomu, že chce věci urychlit, dobrat se kýženého cíle.

Mt 8,1-4

Když Ježíš sestoupil z hory, šly za ním velké zástupy. Tu přišel jeden malomocný, klekl před ním a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“ Vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čistý.“ A hned byl od svého malomocenství očištěn. Ježíš mu pak řekl: „Ne abys někomu o tom říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj dar, jak nařídil Mojžíš – jim na svědectví.“

Ježíš je ten, který přeje člověku plný život. Nejde jen o uzdravení z nemoci, nýbrž o uzdravení celého života, protože onen malomocný mohl být zase rovnocenným členem svého lidu. Ježíš ovšem netouží, aby se o něm mluvilo jako o mocném léčiteli, „šamanovi“, protože nebuduje svou vlastní prestiž, svou kariéru, nýbrž zvěstuje Boží příchod. A ona plnost života dotyčného malomocného, kterou opět získal, je toho obrazem. Bůh dává život a chce pro každého plný život.

I my musíme najít odvahu o tento plný život Ježíše žádat. Možná to bude něco úplně jiného, než si představujeme, ale určitě nám plnost života dá.