Neděle 30. 7. 2023 – 17. neděle v mezidobí

1 Král 3,5.7-12

Hospodin se zjevil Šalomounovi ve snu v noci. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane.“

To je jedna z nejkrásnějších modliteb ve Starém zákoně. Šalamoun prosí Boha o moudrost, o chápavé srdce, tedy o schopnost dobře vidět a usuzovat, aby člověk mohl správně jednat. Takovýmto způsobem by se měl modlit každý, kdo rozhoduje o lidech, o obecných záležitostech od politiků přes autority všeho druhu, náboženské činitele až po rodiče. To je modlitba, která se Bohu líbí, kterou vyslyší. Šalamounovi bylo přidáno i to, oč nežádal. To se často děje i nám. Šalamoun to ovšem do značné míry posléze promrhal.

Řím 8,28-30

Bratři! Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

Tento text není o tom, že někteří jsou dopředu předurčení ke spáse a jiní ne, i když to tak bylo v minulosti leckdy chápáno. To je text, který Pavel píše lidem, kteří nehrají ve společnosti prim a které ubezpečuje, že oni jsou Bohem milováni, Bůh si je vyhlídl, vyvolil, aby byli prvotinou zachráněných ve shodě s vyvolením Ježíše Krista. Povolání, vyvolení, od Boha je velikou věcí, velikou důstojností, ale neznamená žádné výhody v tomto životě.

Mt 13,44-52

Ježíš řekl zástupům: „Nebeské království je podobné pokladu ukrytému v poli. Když ho člověk najde, zakryje ho a s radostí nad ním jde, prodá všechno, co má, a to pole koupí. Nebeské království je také podobné obchodníku, který hledá vzácné perly. A když najde jednu drahocennou perlu, jde, prodá všechno, co má, a koupí ji. Dále je nebeské království podobné síti, která se spustí do moře a zahrne všechno možné. Když je plná, (rybáři) ji vytáhnou na břeh, posadí se, co je dobré, vyberou do nádob, co však za nic nestojí, vyhodí. Tak to bude při skonání věku: Vyjdou andělé, oddělí zlé od spravedlivých a hodí je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Rozuměli jste tomu všemu?“ Odpověděli: „Ano.“ A on jim řekl: „Proto každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré.“

Matoušovo evangelium pokračuje v podobenstvích o nebeském království. Boží království není abstraktní veličina, nýbrž konkrétní život ve vztahu k Bohu a druhým lidem v lásce a pokoji. Jakmile člověk objeví, co je jeho posláním, kam ho srdce skutečně táhne, rád se zřekne všeho, co mu v realizaci jeho povolání/poslání brání. Ale napřed musí jako ti rybáři odlišit podstatné od nepodstatného. Přitom není nutné likvidovat to, co dosud utvářelo člověkův život (žádné radikální pálení mostů), nýbrž rozlišení, vynášení věcí starých i nových k novému užitku.