Pátek 30. 8. 2024 – 21. týden v mezidobí

1 Kor 1,17-25

Bratři! Kristus mě neposlal křtít, ale kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. Ti ovšem, kteří jdou k záhubě, považují nauku o kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. Stojí totiž v Písmu: ‚Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých.‘ A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost? A protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

Pavel píše o kříži jako o Boží moudrosti a síle, což v tehdejším světě vyvolávalo naprosto nechápavé reakce. A dnes na tom nejsme jinak. Tuto jeho nauku kříže není tak snadné pochopit a ještě nesnadnější je ji přijmout jako životní princip. Boží logika, tedy moudrost, je od té naší skutečně na hony vzdálena, a to zejména proto, že my vesměs hodnotíme situaci a dění podle bezprostředního efektu. Pavel nekáže sebemrskačství, zálibu v utrpení, ponižování se, nýbrž důvěru v Boží sílu i tam, kde máme tendenci propadat beznaději, netrpělivosti nebo falešným nadějím a představám. Boží myšlení je nepochybně jiné než naše, protože Bůh není v čase ani v prostoru a „vidí“ veškeré souvislosti, což je nám nedostupné. I když tomu nerozumíme, je třeba se učit spoléhat na Boží moudrost, avšak ne na to, že Bůh za nás bude řešit naše problémy.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‚Ženich je tady! Jděte mu naproti!‘ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‚Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.‘ Ale prozíravé odpověděly: ‚Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.‘ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: `Pane, pane, otevři nám!' On však odpověděl: `Amen, pravím vám: Neznám vás.' Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Vlastně je to podobenství zvláštní – nebeské království je podobné pannám, z nichž jen jedna polovina je s to do něj vejít. Nebeské království je tedy jakási nabídka příležitosti, je to otevřený prostor, který však není bez nároku. Je možné v něm pobývat, jen je-li člověk připraven, otevřen pro tuto realitu. Což byla jen polovina z těch panen. Otázka, proč se ty moudré panny nerozdělily o olej, je zbytečná. O některé věci se nelze dělit, i když by člověk to třeba rád udělal, neboť nelze žít život za druhého člověka. Jde o to podstatné, co je nám vlastní, co nemůžeme sdílet s nikým jiným. Za olej lze považovat leccos. Pro mne symbolizuje důvěru a naladěnost na Boží vlnu. Bůh přichází neustále, tiše a nenápadně; pro nás je však těžké vnímat jeho přítomnost, všimnout si jeho stop. Chybí nám leckdy bdělost srdce, podobná té, kterou znají rodiče vůči svým dětem, milující se partneři vůči sobě navzájem. Srdce bdí, i když člověk spí.

Nebeské království je otevřené pro připravené, pro ty, kdo neodkládají rozhodnutí pro ně na někdy jindy. Rozhodnout se pro ně je vcelku jednoduché: stačí žít život naplno s jistou dávkou zodpovědnosti, radosti, touhy po Boží lásce a ochoty být pro druhé.