Středa 31. 1. 2024 – 4. týden v mezidobí, památka sv. Jana Bosca

2 Sam 24,2.9-17

Král David řekl Joabovi a velitelům vojska, kteří byli s ním: „Projděte všechny izraelské kmeny od Danu až po Beršebu a spočítejte lid, abych znal jeho počet.“ Joab odevzdal králi výsledek sčítání lidu a bylo ho: z Izraele osm set tisíc mužů, schopných vládnout mečem; z Judy pět set tisíc.

Ale potom David pocítil v srdci výčitky, že dal lid sečíst, a řekl Hospodinovi: „Těžce jsem zhřešil tím, co jsem udělal. Proto, Hospodine, odpusť nepravost svému služebníku. Jednal jsem velmi pošetile.“ Když David ráno vstal, dostal jeho věštec Gad Hospodinovo slovo: „Jdi a řekni Davidovi: Tak praví Hospodin: Tři věci ti předkládám: vyvol si jednu z nich a já ti to udělám.“ Gad šel k Davidovi oznámit mu to a řekl: „Mají ti na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš po tři měsíce utíkat před svým nepřítelem, který tě bude pronásledovat? Nebo má být ve tvé zemi po tři dny mor? Proto si rozmysli a uvaž, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.“ David řekl Gadovi: „Jsem ve velké tísni; padněme raději do rukou Hospodina, neboť jeho milosrdenství je veliké, do rukou člověka upadnout nechci.“ Hospodin tedy seslal na Izrael mor, od toho jitra až do stanovené doby, a pomřelo z lidu od Danu až po Beršebu sedmdesát tisíc lidí. Hospodin poslal anděla do Jeruzaléma, aby jej hubil. Ale Hospodin litoval neštěstí a řekl andělovi, který hubil lid: „Dost. Stáhni svou ruku zpět!“ – Hospodinův anděl byl u humna Jebuzity Arauna. Když David viděl anděla bít do lidu, řekl Hospodinovi: „Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Prosím, ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“

Tenhle příběh není úplně srozumitelný, jednak proč je problém, že David k stáru chtěl provést sčítání lidu, jednak ten trest, který opět odnesou za Davida nevinní lidé. Nešlo zřejmě o ledajaké sčítání lidí, nýbrž o zjištění a zajištění mocenské síly, zjištění stavu „branců a vojska“. David si chtěl svoji pozici zajistit vlastními silami, nikoliv důvěrou v Hospodina. Nechybí mu však následně sebereflexe a pochopí, že jednal špatně. Jeho jednání má důsledky, které se opět týkají celého společenství. David se kaje, když vidí, k čemu jeho hřích vedl, a Bůh mu odpustí, nastolí znovu pokoj. Nakonec dospívá k těžkému poznání, co všechno způsobil, že jeho vinu odnášejí nevinní lidé. To je dějinami se táhnoucí problém, avšak málokterý panovník, prezident, politik si přizná, že jeho vinu, jeho hřích, jeho hříšné rozhodnutí, odnášejí nevinní lidé.

Mk 6,1-6

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Doma není nikdo prorokem. To si vyzkoušel i Ježíš. Lidé se divili jeho znalostem a schopnostem, ale místo obdivu a radosti z jeho darů, o něž se s nimi dělil, je štvalo, že jeden z nich, obyčejný řemeslník, syn obyčejných lidí z jejich středu nad nimi vyniká. Jejich odpor byl tak silný, že mu nedovoloval, aby své dary výrazněji uplatnil.

I tohle se opakuje. Místo profitování z darů určitého člověka se lidé spolčí, aby ho zničili, protože si dovoluje nad ně vynikat. Místo racionálního přístupu se lidé nechávají ovládat emocemi, velmi často negativními, svými komplexy, závistí a naštvaností. Člověk nechápe, proč druhým vadí, že je někdo výjimečný, dobrý, schopný, populární, Místo aby to využili ve prospěch společného dobra, se vymezí a takového člověka odmítnou. Bohužel velmi často vládne světem malost a ubohost ducha.

I Don Bosco měl s tímhle zkušenost. Ale nenechal se odradit a svou vizi zrealizoval.