sv. Karla Boromejského

Flp 2,12-18

Moji drazí, jako jste vždycky (projevovali) poslušnost, tak i teď pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy; a to nejen když jsem u vás, ale hlavně nyní, když jsem daleko. Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit. Dělejte všecko bez reptání a váhání. Tak z vás budou (lidé) bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života, abych se mohl chlubit v onen Kristův den, že jsem neběžel nadarmo, ani že jsem se nadarmo nenamáhal. A kdybych musel prolít v oběť i svou krev při posvátné službě naší víře, raduji se (z toho) a raduji se s vámi se všemi. Stejně se však radujte i vy a dělte se o tu radost se mnou.

Bůh je stále přítomen v našich životech, i když my si to neuvědomujeme. Pavel vyzývá své adresáty, aby se nedali negativně ovlivňovat svým okolím, ale naopak, aby žili v souladu se svým svědomím a přesvědčením. Je důležité, abychom nepodléhali negativním vlivům a nenechali se rozhodit pesimismem kolem sebe. Můžeme zářit nadějí a radostí i v této obtížné situaci, protože je stále zač být vděčný.

Evangelium – Lk 14,25-33

Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: `Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.' Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“

Když si člověk přečte Ježíšovy příklady v souvislosti s výzvou k následování, tak má dojem, že Ježíš své následovníky vlastně odrazuje. Ve skutečnosti je to jakési varování, aby člověk následování nebral na lehkou váhu. Následovat Ježíše není o dosahování zásluh, není to z naší strany projev dobré vůle, za niž máme být odměněni, nýbrž je to náročný úkol, k němuž jsou sice všichni pozváni, ale musí být každému jasné, že přitom jde o všechno. Nelze následovat napůl – o tom jsou ta podobenství. Většinou máme tendenci paralelně sledovat dvě dráhy: tu podle své vůle i tu v následování, tedy dělat kompromisy, „aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá“, ale právě před tím Ježíš varuje.