Pondělí 4. 12. 2023 - 1. týden adventní
Iz 2,1-5
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému. Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: "Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!" Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!
Téma putování národů na horu Sión není zejména v prorocké literatuře neobvyklé. Jeruzalém je centrem uctívání Boha, proto je pro všechny třeba se k němu vztahovat, putovat k němu tam, kde přebývá. Bůh Izraele není jedním z bohů, nýbrž ten jediný, který je a vládne nade vším. A tento Bůh je Bohem míru a pokoje. A k tomu vede svůj lid. Izajášova slova při pohledu na současný svět válek na Ukrajině a v Izraeli a pásmu Gazy, ale i jiných válečných či násilných konfliktů znějí nereálně, A přece, kdybychom chodili po Božích cestách a v jeho světle, byla by reálná. Současné války nezvládneme jako jednotlivci zastavit, nedaří se to ani papeži Františkovi, ale přece můžeme svět kolem sebe ovlivňovat hledáním Boha, chozením po jeho cestách, odvahou čelit nesnázím a radostí ze života.
Mt 8,5-11
Když přišel (Ježíš) do Kafarnaa, přistoupil k němu (jeden) setník s prosbou: "Pane, můj služebník leží doma ochrnulý a hrozně se trápí." Ježíš mu řekl: "Přijdu a uzdravím ho." Setník však odpověděl: "Pane, nezasloužím si, abys vešel do mého domu. Ale řekni jen slovo, a můj služebník bude uzdraven. Vždyť i já jsem člověk podřízený, ale mám pod sebou vojáky; řeknu jednomu: ‚'jdi‘, a jde, a jinému: ‚přijď‘, a přijde, a svému služebníkovi: ‚udělej to‘, a udělá to." Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho doprovázeli: "Amen, pravím vám: Takovou víru jsem v izraelském národě nenašel u nikoho. Ale říkám vám: Mnoho jich přijde od východu i od západu a zaujmou místo u stolu s Abrahámem, Izákem a Jakubem v nebeském království.
Na Ježíše se obrací pohan s prosbou o pomoc, a to ještě pro obyčejného služebníka, možná otroka. Protože si je vědom svého postavení v židovské společnosti, netroufá si ani pozvat Ježíše do domu. Ježíš přistupuje na jeho argument i důvěru a služebníka uzdraví. Celou situaci pak využívá k poučení svých adresátů, jež vyznívá jako kritika jeho soukmenovců, kteří nejsou s to Ježíšovi věřit.
Onen setník uvěřil, že Ježíš může uzdravit jeho služebníka. Také bychom se v mnoha ohledech, zejména když je někdo z našich blízkých vážně nemocen, chtěli dočkat uzdravení svých blízkých, za něž se modlíme. Ale ono tak často nepřichází. Máme malou víru? Obracíme se na Ježíše nevhodně? … Většinou nic z toho. Pravá víra nečeká, že Bůh se zařídí podle člověka a splní jeho přání (jakkoliv nezištné), nýbrž je schopná odevzdat situaci do Božích rukou a spolehnout se na jeho řešení. I když může být odlišné od toho, co člověk čekal. Není to tak snadné, jako se to řekne, protože nejde jen o rozum, ale i o emoce, cítění, o bolest, kterou prožíváme. Přesto odevzdat situaci do Božích rukou znamená také uvolnit si ruce i mysl pro aktivní jednání ve prospěch toho, za koho prosíme. Na druhém nám nepřestane záležet, jen se zřekneme touhy „mít vyřešeno“, nemuset se dívat a spolutrpět, zařizovat věci podle svého.
