Středa 4. 12. 2024 - 1. týden adventní

Iz 25,6-10a

Hospodin zástupů vystrojí všem národům na této hoře tučné hody, hody s výborným vínem; budou to šťavnatá jídla a vybraná vína. Na této hoře sejme závoj, který halil všechny lidi, přikrývku, která kryla všechny národy. Zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi, neboť Hospodin to pravil. V ten den se řekne: "Hle, náš Bůh, doufali jsme v něho, že nás vysvobodí; on je Hospodin, v něho jsme doufali, jásejme a radujme se z jeho spásy, neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře."

Starý zákon sice nemluví o Božím království výslovně, ale podává jeho obraz – obraz hostiny, jak ho známe i z Nového zákona. Božím darem není jen hojnost pokrmů (což bylo pro člověka tehdejší doby velmi působivé), ale získání poznání, tedy poznání Boha pro všechny bez rozdílu a zničení smrti. Bude to čas radosti, naplněného bytí. Pro tehdejší Izraelity se toto společenství symbolicky naplňuje na hoře Sijón, tedy v Jeruzalémě jakožto městě Božím. Kéž se tato vize co nejvíc naplňuje i v našich dnech. Nejde jen o vidinu budoucnosti, ale o přebývání tady a teď – o přebývání s Bohem.

Mt 15,29-37

Ježíš prošel kolem Galilejského moře, vystoupil na horu a posadil se tam. Tu k němu přišly velké zástupy. Měly s sebou chromé, slepé, zmrzačené, němé a mnoho jiných; položily mu je k nohám a on je uzdravil. Když lidé viděli, že němí mluví, zmrzačení že jsou zdrávi, chromí že chodí a slepí vidí, žasli a velebili Boha Izraele. Ježíš si pak zavolal své učedníky a řekl: "Je mi líto zástupu, protože už tři dny jsou se mnou a nemají co jíst. A nechci je nechat odejít hladové, aby je cestou neopustily síly." Učedníci mu řekli: "Kde bychom tady v neobydleném kraji sehnali tolik chleba, abychom mohli dát dosyta najíst tak velkému zástupu?" Ježíš se zeptal: "Kolik máte chlebů?" Odpověděli: "Sedm a několik malých ryb." Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů a ty ryby, vzdal díky, lámal a dával učedníkům a učedníci lidem. Všichni se dosyta najedli a sesbíralo se ještě plných sedm košíků zbylých kousků (chleba).

Ježíš zvěstuje Boží vládu jako aktuální nabídku pro své vrstevníky. Ukazuje jim její sílu, která proudí skrze jeho osobu. Lidé se za ním hrnou, protože jim nabízí pomoc. Velebí Boha, protože si sáhli bezprostředně na jeho přítomnost v Ježíšovi. Ježíš má však smysl pro realitu těchto lidí – potřebují i pokrm pozemský, potřebují se najíst. Není však co, zásoby došly, zbývá toho jen málo. To však Ježíše nelimituje a z toho mála sytí obrovské zástupy a ještě zbývá. Ježíš tím znovu demonstruje, co znamená Boží panování, Boží vláda, Boží starost o člověka.

Tenhle zázrak se může opakovat, resp. opakuje, kdykoliv se lidi dělí o to, co mají. Bůh množí jejich dary nečekaným způsobem. Je to taková zvláštní zkušenost: když například přijde někdo nečekaný v čas jídla a toho je tak akorát dost pro původní přítomné. Když se rozdělí i s tím dalším příchozím, tak se všichni nají a většinou pak ještě zbude. Člověk se nesmí bát dělit se s ostatními. To je základem zázraku.