Pátek 4. 6. 2021

Tob 11,5-17

Anna seděla a obhlížela cestu, kudy odešel její syn. Zpozorovala, že přichází, a řekla jeho otci: "Hle, přichází tvůj syn i ten člověk, který odešel s ním." Rafael řekl Tobiášovi, dříve než se přiblížil k otci: "Vím, že jeho oči budou otevřeny. Potři rybí žlučí jeho oči. Ten lék vytáhne a odstraní z jeho očí bílý zákal. Tvůj otec prohlédne a uvidí světlo." Anna přiběhla, padla svému synovi kolem krku a řekla mu: "Opět tě vidím, dítě. Teď už mohu zemřít." A dala se do pláče. (Otec) Tobiáš vstal; klopýtal, ale došel ke dveřím do nádvoří. (Syn) Tobiáš k němu přistoupil s rybí žlučí v ruce; dýchl mu do očí, podepřel ho a řekl: "Buď dobré mysli, otče." A přiložil lék na jeho oči. Pak oběma rukama odstranil bílý zákal z koutků očí. Otec mu padl kolem krku, rozplakal se a řekl mu: "Opět tě vidím, synu, světlo mých očí." A pokračoval: "Požehnaný je Bůh a požehnané jeho veliké jméno. Požehnaní jsou všichni jeho svatí andělé po všechny věky. Neboť on mne stihl ranou - a hle, vidím svého syna Tobiáše." (Otec) Tobiáš a jeho manželka Anna s radostí vešli do domu a z celého srdce dobrořečili Bohu za všechno, co se stalo. (Syn) Tobiáš oznámil otci, že se jeho cesta zdařila a že přinesl stříbro. Také jak si vzal za manželku Sáru, dceru Raguelovu, a ta že právě přichází a je blízko ninivské brány. (Otec) Tobiáš a Anna se radovali a vyšli vstříc své snaše k ninivské bráně. Když ho viděli ninivští obyvatelé, jak jde a kráčí v plné síle a že ho nikdo nevede za ruku, užasli. Vyznal před nimi, že se nad ním Bůh smiloval a otevřel jeho oči. Pak přistoupil k Sáře, manželce svého syna, a požehnal jí slovy: "Kéž vejdeš ve zdraví, dcero. Požehnaný tvůj Bůh, že tě k nám přivedl, dcero. A požehnaný tvůj otec, požehnaný můj syn Tobiáš a požehnaná ty, dcero. Vejdi do svého domu ve zdraví, s požehnáním a s radostí; vejdi, dcero!" Toho dne nastala veliká radost všem židům žijícím v Ninive.

Celá složitá situace nakonec dobře dopadne, Tobiáš je uzdraven, jeho syn nalezl manželku v Ráchel, která byla uzdravena z moci zlého ducha. Tobiáš prohlédl nejen fyzicky, ale i duchovně, přestože to byl už předtím zbožný muž. Jeho zbožnost nabyla nové dimenze radosti a vděčnosti, zatímco na počátku to byla především zbožnost povinnosti. Tobiáš se stal živoucím svědectvím Boží velikosti a přízně. Tu je pak schopen rozdávat dál.

Překážky na cestě mohou být pro člověka důležitým momentem pro restrukturalizaci jeho životního nastavení. Je dobré umět přijímat složité věci nikoliv jako selhání Hospodina, nýbrž jako cestu dál (často si své problémy způsobujeme navíc sami), a když se nám dobře daří, tak s radostí Bohu děkovat.

Mk 12,35-37

Když Ježíš učil v chrámě, řekl: "Jak mohou učitelé Zákona tvrdit, že Mesiáš je syn Davidův? Vždyť sám David pravil v Duchu svatém: `Řekl Hospodin mému Pánu: Zasedni po mé pravici, dokud ti nepoložím tvé nepřátele pod nohy.' Sám David ho nazývá Pánem, jak tedy může být jeho synem?" A lidé ve velkém počtu mu rádi naslouchali.

Spor o Ježíšův původ je jedním ze sporů, v nichž Ježíš zpochybňuje tradiční či spíše zkostnatělé lpění na určitých představách. Zde je ve hře davidovský původ Ježíšův, který býval spojován (ne ovšem nutně) s mesiánským nárokem. Ve skutečnosti se Ježíš nevyjadřuje ke své genealogické linii, ale zpochybňuje její nesprávnou intepretaci. Učitelé Zákona zpochybňovali jeho mesianitu, on zpochybnil jejich argumentaci, která nehledala pravdu, ale chtěla ospravedlnit snahu o Ježíšovo odmítnutí.

„Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde,“ praví české úsloví. Tak to v realitě chodí. Je třeba si dát pozor na emocionální zaujatost ve vztahu k nějaké osobě, která nám třeba není z nejrůznějších důvodů příliš sympatická, protože zaujatost vede ke slepotě, k překrucování pravdy.