Středa 4. 8. 2021 – 18. týden v mezidobí
Nm 13,1-2a.25-14,1.26-29.34-35
Hospodin řekl Mojžíšovi na poušti Faran: „Pošli několik mužů, aby prozkoumali kananejskou zemi, kterou chci dát synům Izraele.“ Po čtyřiceti dnech, když zemi prozkoumali, se vrátili. Vyhledali Mojžíše, Áróna a celé společenství synů Izraele na poušti Faran v Kadeši a podali zprávu jim a celému společenství a ukázali jim ovoce země. Vyprávěli: „Přišli jsme do země, do níž jsi nás poslal. Země skutečně oplývá mlékem a medem a zde máte její ovoce. Ale lid, který v zemi přebývá, je silný, města jsou opevněná a velmi veliká, také jsme tam viděli Anakovy potomky. Jih země obývají Amalečané, na pohoří přebývají Chetité, Jebuzité a Amorité a u moře i podél Jordánu bydlí Kananejci.“ Kaleb uklidňoval lid, který reptal na Mojžíše, a řekl: „Jen vytáhněme a dobuďme tu zemi, neboť to můžem dokázat!“ Ale ostatní, kteří ho doprovázeli, říkali: „Nemůžeme vytáhnout na ty lidi, vždyť jsou silnější než my!“ O zemi, kterou prozkoumali, rozšířili u synů Izraele falešnou zprávu. Říkali: „Země, kterou jsme prošli, abychom ji prozkoumali, je země, která požírá své obyvatele, a všichni lidé, které jsme v ní viděli, jsou velké postavy. Viděli jsme tam obry, Anakovy syny z pokolení obrů. Jako kobylky jsme si připadali, a tak jsme vypadali i v jejich očích.“ Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc. Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Jak dlouho budu s tímto zlým společenstvím, které se proti mně bouří? Řekni jim: Jako že jsem živ – praví Hospodin – budu jednat s vámi, jak jste si sami žádali: Vaše mrtvá těla padnou na této poušti, vy všichni, kteří jste byli spočítáni od dvaceti let nahoru, vy všichni bez výjimky, protože jste proti mně reptali. Čtyřicet dní jste prozkoumávali zemi: každý den platí za rok. Čtyřicet let budete odpykávat svou vinu, a tak poznáte, co je má nemilost. Já Hospodin pravím: Jistě to tak udělám tomuto zlému společenství, které se proti mně spiklo: Na této poušti zahynou a zde zemřou!“
Izraelité putují k zaslíbené zemi, Na Boží pokyn vyšle Mojžíš zvědy, aby zjistili, jaká je tam situace, s čím musejí počítat. Když se zvědové vrátí, referují o kvalitách zaslíbené země. Opravdu naplňuje očekávání. Jenže referují i o nebezpečích, s nimiž je dobytí země spojeno (symbolem toho jsou obři, synové Anakovi) a celá pospolitost propadne malomyslnosti a odmítne se angažovat. Strach z překážek, které mohou nastat, je paralyzující. Důsledkem toho je, že člověk zůstane na místě – vyvolený lid na poušti, kde paralyzovaná generace zemře, protože není schopná pohybu vpřed.
Rizika je třeba uvážit dopředu, ale je kontraproduktivní je zveličovat a dramatizovat, dopředu se vzdávat. Často se obavy nenaplní, často se ukáže, že překážky lze zdolat. Proč se stresovat dopředu, když vyhrocení situace ještě vůbec nenastalo. Je třeba žít současný okamžik, věnovat mu veškerou pozornost (každý den má svého trápení dost) a nežít dopředu to, co ještě nenastalo, co by mohlo nastat, ale třeba vůbec nepřijde.
Mt 15,21-28
Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: „ Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.
Ježíšovým pozemským úkolem bylo především obrácení Izraele, vyvoleného lidu, a to proto, že ten měl zvláštní poslání vůči zbytku lidstva. Proto Ježíš reaguje s jistou distancovaností vůči ženě-pohance. Nechce být považován za kouzelníka, šamana či jinou postavu z pohanského panteonu víry. Učedníci jsou z ženy nervózní a chtějí se jí zbavit. Žena se ovšem nedá odbýt, a to ani Ježíšovými slovy o tom, že jeho poslání je jinde. Ježíš je přemožen její pokornou vírou a vyslyší její prosbu. Její dcera se uzdraví.
Tato pohanka je příkladem trpělivé pokory a naděje. Nedá se odradit ve svém úsilí, nedbá na překážky ani svou vlastní důstojnost, což nakonec vede k cíli. Svou dceru musela hodně milovat, protože byla schopná pro její záchranu dát vše, co měla.
