Středa 5. 1. 2022
1 Jan 3,11-21
Milovaní! To je to poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé. Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah - a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život. Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce - jak v něm může zůstávat Boží láska? Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha.
Autor znovu a znovu vyzývá k vzájemné lásce mezi příslušníky obce. Odstrašujícím příkladem je mu Kain, který ze žárlivosti zabil svého bratra. Lásku mezi příslušníky obce vidí jako znamení pro okolní svět, který to dráždí. A není divu, jakmile se někdo začne vymykat všeobecnému marasmu, je vždycky podezřelý a nevítaný.
Jednota obce, solidarita a vzájemná úcta jsou znameními, která mají odlišovat křesťanskou obec od rozhádaného světa. Nejde však primárně o to lišit se od „vnějšího“ světa, protože to by byla slabá motivace – tím, na čem mají stát vzájemné vztahy, o něž přece jako o takové primárně jde, je vztah ke Kristu. Jeho láska je měřítkem pro jeho následovníky. To, zda je někdo skutečným následovníkem Kristovým, se tedy dá vyčíst z jeho jednání vůči druhým. To je docela náročné kritérium, člověk si nikdy nemůže být zcela jist sám sebou – naštěstí autor odkazuje na Boha, o něhož se můžeme opřít, máme-li o pochybnosti o správnosti svého jednání. Obec má být alternativním prostorem k prostředí, v němž vládne konkurence, zápas kdo z koho, rivalita, nepřejícnost, závistivost…. Jde o to, aby tomu tak bylo, není to samozřejmé.
Starat se v dobrém jeden o druhého je srozumitelným svědectvím, a i když není výsadou křesťanů, přesto je to způsob, jak poselství o Boží lásce k člověku činit věrohodným. Rozdíl mezi slovy a činy křesťanů je jedním z důvodů, proč není křesťanství mnohými bráno vážně
Jan 1,43-51
Ježíš se rozhodl, že půjde do Galileje. Potkal Filipa a vyzval ho: "Pojď za mnou!" Filip pocházel z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta." Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!" Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti." Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem." Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!" Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš ještě větší věci." A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka."
Ježíš začíná své veřejné působení, odchází od Jana Křtitele a zve Filipa k následování, ke společenství života a poslání. Nadšený Filip si to ovšem nenechává pro sebe a snaží se přizvat Natanaela. Natanael je poněkud skeptický, protože od někoho z takové díry jako Nazaret není moc co očekávat. Ale nechá se přemluvit a jde. Ježíš jeho nedůvěřivý postoj ocení. Natanael je člověkem, který si nenechá jen tak něco nabulíkovat. To je správné. Pochvala ovšem Natanaela zaskočí a zejména skutečnost, že si ho Ježíš všiml už dávno před tím. To zcela odstraní jeho pochybnosti a je stejně nadšeným Ježíšovým obdivovatelem jako Filip. Ježíš však krotí jeho nadšení odkazem na to, že bude mít možnost zažít důležitější věci, že bude moci pochopit, kým Ježíš ve skutečnosti je.
Sdílet se o své poznání Ježíše je důležité, i když to nemusí být vždy slovy. Zároveň je na místě uplatňovat i zdravý rozum a informace prověřovat. Ježíš nevyžaduje slepou a nerozumnou víru, nýbrž ochotu věci zkoumat a zůstat otevřeným pro věci nečekané.
