Pátek 5. 1. 2024 – doba vánoční

1 Jan 3,11-21

Milovaní! To je to poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé. Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.

Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska? Děti, nemilujme jen slovem a jazykem, ale činem, doopravdy! Podle toho poznáme, že jsme z pravdy, a to uklidní před ním naše svědomí, když by nám něco vyčítalo, neboť Bůh ví všechno dokonaleji a lépe než naše svědomí. Milovaní, jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha.

Autor listu interpretuje příběh Kaina a Abela jako morální příběh o zkaženosti Kainově a dobrotě Abelově. To sice původní textu zcela neodpovídá, ale pro autora je to takové exemplum, typologie dobrého a zlého člověka. Ve skutečnosti mu však nejde o výklad textu z Gen 4, ale o jeho aplikaci do života adresátů. Adresáti nesmějí podléhat negativnímu myšlení a jednání ve vztahu k druhým v obci. Jde o zachování jednoty a dobra obce, o to, aby obec byla skutečně prostředím Božím, prostředím, kde základním principem vztahů mezi členy obce je úcta, solidarita, přátelství a láska. Nelze se hlásit ke Kristu a nebýt ochoten se nasadit pro své bližní. Autor nejspíš reaguje i na 15. kapitolu Janova evangelia, kde Ježíš říká svým učedníkům, že největším projevem přátelství je položit život za bratra. Ten, kdo žije pro druhé, kdo svůj život nasazuje pro dobro a spravedlnost, ten má šanci před Bohem obstát, resp. ten se podílí na Boží svatosti. Pravda v autorově pojetí není nic abstraktního, není to intelektuální záležitost, nýbrž je to poznání vyjádřené činem lásky.

Jan 1,43-51

Ježíš se rozhodl, že půjde do Galileje. Potkal Filipa a vyzval ho: "Pojď za mnou!" Filip pocházel z Betsaidy, města Ondřejova a Petrova. Filip potkal Natanaela a řekl mu: "Našli jsme toho, o kterém psal Mojžíš v Zákoně i proroci! Je to Ježíš, syn Josefův z Nazareta." Natanael mu namítl: "Může z Nazareta vzejít něco dobrého?" Filip odpověděl: "Pojď a podívej se!" Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: "To je pravý Izraelita, v kterém není lsti." Natanael se ho zeptal: "Odkud mě znáš?" Ježíš mu odpověděl: "Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod fíkovníkem." Natanael mu na to řekl: "Mistře, ty jsi Boží Syn, ty jsi král Izraele!" Ježíš mu odpověděl: "Proto věříš, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš ještě větší věci." A dodal: "Amen, amen, pravím vám: Uvidíte nebe otevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka."

Ondřej běžel pro svého bratra, aby mu sdělil, že našel Mesiáše, a přivedl ho k němu. Ježíš vyzývá dalšího učedníka, Filipa, aby ho následoval na jeho cestě, shodou okolností je ze stejného místa jako Ondřej a Šimon-Petr, z Betsaidy. A když narazí na Natanela, tak mu také zvěstuje, že se setkal s Mesiášem a upřesňuje jeho původ. A když má Natanael pochybnosti, tak ho vede k Ježíšovi. „Pojď a podívej se“, přesvědč se sám. Natanaelovy pochybnosti jsou oprávněné: copak mohl z takové díry na severu, jako byl v té době Nazaret, vzejít někdo tak důležitý jako Mesiáš! Ježíš Natanaela za jeho pochybnosti dokonce pochválí. N vírya rozdíl od nejrůznějších samozvaných soudobých guru Ježíš nežádá slepou víru. Natanaela však překvapí tím, že ho prokoukl, že ví, kým je. Natanaela to vykolejí natolik, že je ochoten věřit v Ježíšovo mesiášství, v Ježíšův původ od Boha, ačkoliv o tom předtím vůbec nebyla řeč. Ježíš jeho nadšení mírní a poukazuje na to, že jsou ještě mnohem významnější zkušenosti. Onou základní zkušeností víry, kterou autor odkazuje v Ježíšových slovech na praotce Jákoba (jeho sen o žebříku do nebe a sestupující a vystupující anděly), je eschatologická zkušenost Ježíšova náležení do Boží sféry. Učedníci zakusí (nikoliv jen jako sen) v Ježíšovi Boží přítomnost.