Pátek 5. 11. 2021 – 31. týden v mezidobí

Řím 15,14-21

Já sám jsem o vás přesvědčen, moji bratři, že i vy máte plno dobré vůle naplněni poznáním všeho druhu, takže jste docela dobře schopni jeden druhého napomenout. Přece však jsem vám psal trochu směleji, abych vám (některé věci) připamatoval, a to pro milost, která mi byla dána od Boha: abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého. Mám se tedy čím chlubit skrze Ježíše Krista v tom, co se týká Božího díla. Neodvážím se mluvit o ničem jiném než o tom, co Kristus skrze mne vykonal, aby byli pohané přivedeni k ochotnému přijetí víry, slovem i skutkem, silou znamení a zázraků, konaných mocí Božího Ducha. Tak jsem dovršil kázání Kristova evangelia od Jeruzaléma a v širém okruhu až po Ilýrii. Snažím se totiž o to a kladu si za čest, že nekážu evangelium tam, kde jméno Kristovo je už známo. Nechci stavět na cizích základech, neboť stojí v Písmu: ‚Ti, kdo o něm nebyli poučeni, uvidí, ti, kdo (o něm) neslyšeli, porozumějí.‘

K závěru svého listu do Říma, do obce, kterou nezaložil, Pavel rekapituluje svou činnost. Pavel hovoří o své kazatelské činnosti jako o posvátném úkonu, toho je dobré si všimnout. Obrácení pohané jsou „obětním“ darem (viz Řím 12,1n), tedy Božím majetkem, zasvěcenou obětinou vyhrazenou Bohu. Všechno, co člověk dělá, lze zasvětit Bohu, lze konat jako bohoslužbu.

Lk 16,1-8

Ježíš řekl svým učedníkům: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: ‚Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.‘ Správce si řekl: ‚Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat nemohu, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě (lidé) přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.‘ Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: ‚Kolik jsi mému pánovi dlužen?‘ Odpověděl: ‚Sto věder oleje.‘ Řekl mu: ‚Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.‘ Pak se zeptal druhého: ‚Kolik ty jsi dlužen?‘ Odpověděl: ‚Sto korců pšenice.‘ Řekl mu: ‚Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.‘ Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Synové tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla.“

Další z Ježíšových poměrně kontroverzních podobenství, jak je nabízí Lukášovo evangelium. Těžko si z něho vybrat nějaké rozumné poučení. Rozhodně jím nemá být návod k vypočítavosti a nepoctivosti. Jak to Ježíš říká, lidé tohoto světa se chovají vychytrale, a ti slušní na ně nevěřícně zírají.

Přesto lze v tomto podobenství najít významnou výzvu: v obtížné situaci se nenech situací pohltit, ale hledej, jak se z ní můžeš dostat. Nezůstaň paralyzovaný tím, co se děje. Jak na to jít, ukazuje Ježíš např. v příběhu o penízi daně svou schopností zorientovat se v situaci a prohlédnout, do čeho ho chtějí jeho protivníci nalákat, aby ho znemožnili. Právě slušní lidé se nechávají zaskočit a paralyzovat nestoudností jednání všelijakých lidí, ale Ježíš vyzývá své učedníky k akci. Mají být sice mírní jako holubice, ale chytří jako hadi. Proti nepravosti je třeba aktivně bojovat a nevyklízet jí pole.

Někteří exegeti poukazují na to, že to, co dlužníkům nepoctivý správce odpustil, byly skryté úroky. Protože v Izraeli bylo zakázáno podle Tóry půjčovat s úroky, tak to v praxi fungovalo tak, že se skryly do výše dlužné částky. Pokud by tomu tak opravdu bylo, tak by onen správce jednal o něco zodpovědněji (byť ve svůj prospěch), než se zdá. Nicméně před tím mu taková praxe nevadila.