Sobota 5. 11. 2022 – 31. týden v mezidobí
Flp 4,10-19
Bratři! Velmi jsem se v Pánu zaradoval, že jste zase jednou mohli rozvinout starost o mě. Mysleli jste na to (ovšem vždycky), scházela vám jen příležitost. Ne že bych si snad stěžoval na nedostatek. Já jsem se naučil být spokojen s tím, co právě mám. Dovedu žít v odříkání, a dovedu žít v hojnosti. Seznámil jsem se důvěrně se vším: se sytostí i hladověním, s nadbytkem i nedostatkem. Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. Ale jste hodní, že jste mi pomohli v mém tíživém postavení. Sami dobře víte, Filipané, že na začátku práce pro evangelium, když jsem odcházel z Makedonie, žádná církevní obec si se mnou nevyrovnávala vzájemně příjmy a vydání. Jen vy jste to dělali. Také do Soluně jste mi vícekrát poslali (pomoc), když jsem potřeboval. Ne že bych vyhledával dary, ale hledám hodně kladných položek ve prospěch vašeho účtu. Dostal jsem všecko, co potřebuji, ano ještě více, (než potřebuji). Mám teď všeho dost, když jsem dostal od Epafrodita vaši zásilku. (Je to jako) libá vůně, oběť Bohu příjemná a milá. A protože můj Bůh je přebohatý, skvěle vám to odplatí skrze Krista Ježíše ve všem, cokoli budete potřebovat.
Zatímco od Korinťanů nebyl Pavel ochoten se nechat podporovat, od Filipanů pomoc přijímá. Důvodem k tomu byly rozdílné postoje k jeho osobě. Zatímco v Korintě nechat se podporovat by vedlo k ohrožení jeho nezávislosti, k nebezpečí manipulace ze strany Korinťanů, ve vztazích k Filipanům takové nebezpečí nehrozilo. Nezávislost byla pro Pavlovo hlásání evangelia nezbytná, neznamenalo to však, že by Pavel neměl úzké přátelské vazby, že by byl nad potřebu lidské sounáležitosti povýšen.
Člověk, který stojí v čele, si musí dávat pozor na to, aby se nestal stranickým, aby nepreferoval pouze jedny na úkor druhých, ale také, aby sebou nenechal manipulovat, a to i dobře míněnými dary. Z Pavlových slov je patrná velká vděčnost, ale zároveň snaha i Filipanům ukázat, že nejde na prvním místě o něho, ale o službu evangeliu, Bohu.
Pavel se tu představuje jako člověk naplňující stoický ideál nezávislosti na vnějších podmínkách, ale o to mu nešlo. Důležitá je pro něj věta: „Všechno mohu v tom, který mi dává sílu.“ Pavel dává sám sebe za příklad, ale nikoliv ve své nezávislosti na hmotných statcích, ale v odevzdanosti Pánu. A to je rozdíl. Dnešní doba nám nabízí, abychom ukázali, že umíme snášet i omezení, že umíme čelit nepříznivým podmínkám. Pavel ukazuje, jak to také jde. A není úplně od věci, že se ukazuje, že tahle Pavlova odevzdanost a nezávislost nenechala ty druhé bez reakce.
Evangelium – Lk 16,9-15
Ježíš řekl svým učedníkům: „Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste, až ho nebude, byli přijati do příbytků věčných. Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé (bohatství)? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše? Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Buď jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.“ To všechno slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu. Řekl jim: „Vy ze sebe děláte před lidmi spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce. Neboť co je u lidí vznešené, před Bohem je ohavnost.“
Mít majetek je velká zodpovědnost. Ježíšova slova nelze vykládat ve smyslu odmítání majetku, ale jako varování před jeho zbožštěním. Svěřený majetek (a tím je vše, co člověk od Boha dostává – jeho osobní dary i pozemské statky) je třeba dobře spravovat, nejenom nekrást, ale opravdu se poctivě a prozíravě starat o vlastní i o cizí majetek. Touha po majetku je velmi silná – majetek je totiž nejen prostředkem k pohodlnému či bezstarostnému životu, ale také k získání společenského vlivu a moci, k postavení, společenské prestiži a úctě. Samozřejmě je to také něco, oč se člověk posléze bojí a jehož zajištění věnuje mnoho času, úsilí a energie. Majetek ho pak ovládá. V honbě za majetkem nebo v úsilí o jeho zajištění člověk může zcela ztratit ze zřetele vztahy k druhým i k Bohu. Všichni lidé sice dobře vědí, že majetek sám o sobě není zdrojem štěstí, ale přesto honbě za ním mnozí podléhají a zapomínají na to nejpodstatnější – na vztah k druhým a k Bohu.
Ježíš na jedné straně vyzývá k poctivosti a zodpovědnosti ve správě pozemských statků, na druhé varuje před ztrátou širšího horizontu a skutečného štěstí, před egoismem a uzavřením se v sobě v nikdy nekončící starosti o sebezajištění. A to se týká nejen těch, kdo mají velký majetek, nýbrž každého z nás, protože každý z nás má své dary a strachuje se o sebe sama.
