Neděle 5. 11. 2023 – 31. neděle v mezidobí

Mal 1,14b-2,2b.8-10

Jsem mocný král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany. Nyní (platí) vám, kněží, tento příkaz: Jestliže neposlechnete a nevezmete si k srdci, abyste vzdávali úctu mému jménu – praví Hospodin zástupů – stihnu vás kletbou. Vy jste sešli z cesty, mnohé jste pohoršili, že opustili Zákon, a porušili jste smlouvu s Levim – praví Hospodin zástupů; proto i já jsem vás vydal v potupu a ponížení u všech lidí, protože jste nezachovávali mé příkazy a byli jste straničtí ve výkladu Zákona. Nemáme snad všichni jednoho otce? Nestvořil nás jeden Bůh? Proč tedy jeden s druhým jedná věrolomně, a tak znesvěcuje smlouvu našich otců?

Prorok Malachiáš kritizuje zneužívání moci těmi, kteří měli být strážci Hospodinových ustanovení, strážci Zákona ve smyslu jeho pozitivní role pro člověka, především pro vyvolený národ. Porušením Zákona, o němž je řeč, není nedodržování nějakých rituálních předpisů, nýbrž nespravedlnost, stranickost ve výkladu Zákona při projednávání různých sporů apod. Věrolomné jednání, podvádění jednoho druhým a nespravedlivé vyhodnocování práva, vyvyšování jednoho nad druhého na základě falešných kritérií, to jsou přestoupení Zákona, zločiny proti Boží vůli. Prorok apeluje na zodpovědné činitele odvoláním na rovnost lidí před Bohem, protože svým jednáním poškozují nejen své bližní, ale znevažují Boží jméno, důvěru v Boha samotného. To platí i dnes. Špatným a hříšným jednáním křesťané nepoškozují jen lidi, ale církev jako takovou, kterou činí nevěrohodnou, a znevažují obraz Boha. Pokud se vyvolený lid (starozákonní i novozákonní) jako celek i jako jednotlivci skutečně neobrátí, pak na něj dopadnou důsledky, které prorok označuje jako kletbu. Pak si Bůh „zakryje tvář“.

1 Sol 2,7b-9.13

Bratři! Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili. Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v noci jsme pracovali, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. A proto i my bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky.

Pavel tu znovu opakuje své díky Bohu za obec, kterou založil a v níž působil, kterou musel narychlo opustit. Toto druhé díkučinění je velmi zvláštní a někteří exegeté v tom spatřují signál, že náš kanonický 1 Tes (Sol) je složen s původních dvou listů. Pavel tu svým adresátům také připomíná své nasazení pro ně, svou soběstačnost díky práci vlastních rukou. Dokonce se ve svém vztahu k adresátům připodobňuje k chůvě a kojné, tedy osobě, která se se vší pečlivostí stará o svěřené dítě. Překlad to posouvá do roviny mateřské péče, ale jde o kojnou-chůvu, jíž bylo ve starověku dítě svěřováno. Důvodem Pavlovy radosti a vděčnosti je přijetí evangelia Tesaloničany, a to jako účinné síly, tedy nejen formálně, nýbrž jako zdroje života. Proto je toto přijetí patrné i navenek. Na životě člověka se osvědčuje to, čemu a komu věří.

Mt 23,1-12

Ježíš mluvil k zástupům i ke svým učedníkům: „Na Mojžíšův stolec zasedli učitelé Zákona a farizeové. Dělejte a zachovávejte všechno, co vám řeknou, ale podle jejich skutků nejednejte, neboť mluví, ale nejednají. Svazují těžká a neúnosná břemena a vkládají je lidem na ramena, ale sami se jich nechtějí dotknout ani prstem. Všechny své skutky dělají jen proto, aby se ukázali před lidmi. Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech, mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají ‚mistře‘. Vy však si nedávejte říkat ‚mistr‘, jenom jeden je váš Mistr, a vy všichni jste bratři. A nikomu na zemi nedávejte jméno `otec', jenom jeden je váš Otec, a ten je v nebi. Ani si nedávejte říkat ‚učitel‘, jenom jeden je váš Učitel – Kristus. Kdo je mezi vámi největší, ať je vaším služebníkem. Kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen.“

Ježíšova řeč proti farizejům nepatří v evangelistově podání mezi řeči zakončené standardní formulí „když Ježíš dokončil svá slova, …“, ale je přesto velmi důrazná a patří k důležitým Ježíšovým projevům o tom, jak mají jednat jeho učedníci. Ježíš kritizuje (podobně jako prorok Malachiáš) zneužívání postavení a morálního kreditu určitého stavu k vlastnímu vyvyšování jeho nositelů. Zastávat nějaké postavení či nějaký úřad má být službou společenství, nikoliv cestou, jak se povyšovat nad ostatní, manipulovat jimi, získávat výhody, stát na výsluní, nechat se oslavovat, obdivovat. Ježíš své učedníky nabádá ke střízlivosti a pokornému vědomí o sobě ve vztahu k Božímu pověření a Boží velikosti.

I dnes jsou jeho slova víc než aktuální. A to jak pro církev, tak pro společnost. Povolání na určité místo je povoláním ke službě, jejímž cílem musí být prospěch daného společenství, jeho růst po stránce lidské i po stránce vztahu k Bohu, k realitě, která člověka přesahuje.