Sobota 5. 8. 2023 – 17. týden v mezidobí
Lv 25,1.8-17
Hospodin řekl Mojžíšovi na hoře Sinaji: „Počítej si sedm ročních týdnů, sedmkrát sedm let, takže to bude doba sedmi ročních týdnů, čtyřicet devět let. V sedmém měsíci, desátého dne měsíce, dáš zatroubit fanfáry na roh. V den smíření dáte zatroubit na roh v celé vaší zemi. Tento padesátý rok prohlásíte svatým a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás milostivé léto. Vrátíte se každý ke svému pozemkovému majetku, každý se vrátí ke svému rodu. Tento padesátý rok bude pro vás milostivé léto, nebudete sít, a co samo vyrostlo, nebudete žnout, nebudete sbírat hrozny z neořezaných vinic. Bude to milostivé léto, bude pro vás posvátné. Budete jíst z polí, co se urodí. V tomto milostivém létě se každý vrátí ke svému pozemkovému majetku. Jestliže něco prodáte svému krajanu nebo od něho něco získáte, neutiskujte se! Od svého krajana budeš kupovat podle počtu let po milostivém létě a on ti prodá podle počtu let sklizní. Jestliže to bude mnoho let, dáš větší kupní cenu, bude-li to málo let, dáš menší kupní cenu; on ti prodá podle počtu sklizní. Neutiskujte se navzájem! Boj se svého Boha, neboť já jsem Hospodin, váš Bůh!“
Ustanovení milostivého léta, tedy institutu, který měl vrátit poměry do výchozí spravedlivější situace, je zakotven již v Pentateuchu. Starý zákon je vnímán jako něco překonaného, tvrdého a chmurného. Ale ve skutečnosti nebylo v dané době (a do značné míry to platí i pro dnešek) nic tak progresívního z hlediska sociální spravedlnosti jako milostivé léto, které mělo obnovit poměry spravedlnosti – návrat majetku (hlavně dědičné půdy) a oddych pro stvoření, stop jeho vykořisťování. Už ve starověku tu existoval program obnovy země, oddychu pro celé stvoření a obnovy sociální soudržnosti. Dnes by se situace musela řešit jinak, ale připomínka, že majetek je jen prostředkem a že na podíl na pozemské bohatství mají nárok všichni, je aktuální dodnes.
Dnes vnímáme milostivé léto jen ve sféře duchovní. Bohužel. Alespoň kdybychom si dokázali uvědomit, že všechno, co máme, je nám jen svěřeno, jak pro udržení a rozvoj našeho života, tak života druhých. Respekt k zemi a ochrana životního prostředí je smyslem Božích ustanovení. Nejsme pány, jsme služebníky života.
Mt 14,1-12
V ten čas údělný kníže Herodes slyšel vypravovat o Ježíšovi a řekl svým dvořanům: „To je Jan Křtitel! Byl vzkříšen z mrtvých, a proto v něm působí zázračné síly.“ Herodes dal totiž Jana zatknout, spoutat a zavřít do vězení kvůli Herodiadě, manželce svého bratra Filipa, neboť Jan mu vytýkal: „Není ti dovoleno, abys ji měl za ženu!“ Nejraději by ho připravil o život, ale bál se lidu, protože ho pokládali za proroka. Když se však slavily Herodovy narozeniny, tančila dcera té Herodiady před hosty. Herodovi se (tak) zalíbila, že jí s přísahou slíbil dát, o cokoli požádá. Ona z návodu své matky řekla: „Dej mně hned na míse hlavu Jana Křtitele.“ Král se zarmoutil, ale pro přísahu a kvůli hostům nařídil, aby jí vyhověli, a dal Jana ve vězení stít. Jeho hlava byla přinesena na míse a dána dívce a ta ji donesla své matce. Potom přišli jeho učedníci, vzali tělo a pohřbili ho. Pak šli a oznámili to Ježíšovi.
Herodes má výčitky svědomí, které projektuje do Ježíše. Dal kvůli své zbabělosti zabít Jana Křtitele, kterého si svým způsobem vážil a před nímž měl značný respekt, přestože jej Jan Křtitel kritizoval. Představa celé scény je dost makabrózní, hodně to připomíná pohádku, ale bohužel šlo o historickou realitu popravy Jana Křtitele, byť poněkud odlišně od evangelního líčení. Tanec Herodiadiny dcery v tom nejspíš sehrál pramalou roli. Antipas, syn Heroda Velikého, dal skutečně Jana Křtitele popravit, protože se obával jeho vlivu na davy a protože mu vadila kritika (s politickým nádechem), kterou Jan Křtitel vůči jeho způsobu života vznášel. Že se dotyčná dcera Herodiady, nelegitimní manželky Heroda Antipy, jmenovala Salome, víme ze spisu Josefa Flavia Židovské starožitnosti, nikoliv z Nového zákona. V novověku, zejména v 19. a 20. století se stala symbolem femme fatale, osudové ženy, která přináší zvrat a vzbuzuje sexuální touhu.
Je smutné, že o osudu lidí (včetně Ježíšova) rozhodují malicherné zájmy jednotlivců. Bohužel i dnes. Jan Křtitel i Ježíš byli z politických důvodů odstraněni – krátkozrakost politiků tehdejší doby se ukázala poměrně brzo a platí dodnes. Pravdu lze sice nakrátko umlčet, ale nakonec se prosadí. Toho si buďme vědomi, v to důvěřujme, pro to pracujme. A Bůh bude s námi.
