Čtvrtek 5. 9. 2024 – 22. týden v mezidobí
1 Kor 3,18-23
Bratři! Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se
napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích
Božích pošetilost. Stojí přece v Písmu: ‚Bůh chytá moudré v jejich chytráctví‘, a dále: ‚Pán zná plány
moudrých: nejsou k ničemu.‘ Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i
Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a
Kristus Bohu.
Aniž Pavel mluví o kříži, má na mysli tuto moudrost Ježíšovy sebevydanosti, sebedarování ve smrti na
kříži. Moudrost jednání jen kvůli úspěchu je velmi krátkozraká a neplodná. Je nepředložené uctívat
lidi, vynášet nerealisticky jednoho na úkor druhého, protože dary jsou od Boha a lidské snažení a
využití darů má být zaměřeno k Bohu. Všichni přece patří Kristu a jde o sdílení darů. Jenže ona ta
touha po úspěchu a lidském obdivu je tak svůdná!
Pavel musel o své působení zápasit, protože v očích Korinťanů byl ve srovnání s Apollem méně
schopný. Pavel byl již ostřílený kazatel a misionář, Apollo de facto začátečník v této práci. Ale na
rozdíl od Pavla byl zřejmě nadaným řečníkem, možná také mladším a pohlednějším člověkem. Lidský
zevnějšek hraje samozřejmě důležitou roli. Pavel apeluje na své adresáty, aby se tím nenechali
oklamat. A Apollo v tom možná byl zcela nevinně. Pavel to v konkurenci ostatních, kteří měli všelijaké
výhody, neměl snadné. I on byl “jenom“ člověk, a tak zápasil o své postavení, přijetí, pravdu
evangelia, které přinášel.
Lk 5,1-11
(Jednou) stál Ježíš u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u
břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila
Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal
mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře,
celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali,
zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby
jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly. Když to Šimon Petr viděl, padl
Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také
všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana,
kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“ Přirazili s
loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.
Vyprávění o zázračném rybolovu jsou v Novém zákoně dvě – u Lukáše a u Jana. Ježíš přikazuje
Petrovi, poté co se vracejí z lovu ryb s prázdnou, aby spustil sítě a lovil, i když Petr byl profík a Ježíš
v tomto ohledu laik. Petr je pokorný a udělá, co mu Ježíš nabízí, i když se mu to možná zdálo
nesmyslné. Výsledek ho šokoval, takže si ani netroufal být s Ježíšem dál. Ale ten mu ukázal, oč vlastně
šlo – o nové poslání Petrovo a dalších. Úlovek ryb toho byl symbolem, jakýmsi „vnadidlem“, aby se
nebáli s Ježíšem jít.
Je nám třeba zajet na hlubinu, nebýt jen na povrchu. Pak se možná začnou dít věci, které ani netušíme.
A co je tou hlubinou? Každý to musí podle svých možností najít a realizovat sám, ale určitě jde o
hlubší a intenzivnější spojení s Bohem, o najití sebe, o realističtější pohled na sebe i svět, o vzdání se
povrchností, ledabylostí. Svět ani církev nezachrání ani nezbytná modernizace, nýbrž jen život z Boha,
z jeho lásky, hloubka činné víry, ponoření do nitra a z toho vycházející činnost.
Petra jeho bratr i Zebedeovi synové neváhali a šli, sice úplně netušili, ale spolehli se. Ježíš musel být i
lidsky fascinující osobou, když ho bez velkého přemýšlení následovali. Člověk běžně zvažuje to i ono,
ale oni šli. Byli ochotni se vzdát svých jistot, zabezpečení, kontaktů, všeho, co dosud utvářelo jejich
život, a následovali Ježíše fascinováni jeho osobou. Potřebujeme najít znovu tuhle fascinaci.
