Čtvrtek 6. 1. 2022 –  svátek Zjevení Páně (Tři králové)

Iz 60,1-6

Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou! Hle, tma zahalí zemi a temnota národy, nad tebou však zazáří Hospodin, jeho velebnost se zjeví nad tebou. Národy budou kráčet v tvém světle a králové v tvé vycházející záři. Rozhlédni se kolem a podívej se: ti všichni se shromáždili, přišli k tobě. Zdaleka přicházejí tvoji synové, na zádech jsou přinášeny tvoje dcery. Spatříš to a zazáříš, radostí se zachvěje a rozšíří tvé srdce, neboť tě zaleje bohatství moře, poklady národů přijdou k tobě. Záplava velbloudů tě přikryje, dromedáři z Midjanu a Efy, přijdou všichni ze Sáby, přinesou zlato a kadidlo, rozhlásí Hospodinovu chválu.

Izajášovo proroctví mluví o velikosti Jeruzaléma (jde o situaci po návratu z babylonského zajetí), jenž se stane vyhledávaným místem úcty k Hospodinu nejen pro Izrael, ale i pro pohanské národy. Úcta k Hospodinu je spojujícím momentem příslušníků různých národů i přesvědčení. Tento obraz pak převezme kniha Zjevení sv. Jana jako charakteristiku nebeského Jeruzaléma. Bůh je Bohem univerzálním, pro všechny, není Bohem jednoho jediného národa, nýbrž všech lidí.

Boží velebnost září, v záři jeho světla je možné jít a směřovat k nebeskému Jeruzalému. To je nabídka Boží pro každého – je třeba se jí chytit.

Ef 3,2-3a.5-6

(Bratři!) Slyšeli jste, že Bůh mě pověřil pracovat pro vás na díle milosti. Ve zjevení mi totiž bylo oznámeno to tajemství. V dřívějších pokoleních to lidé nevěděli, ale nyní to bylo odhaleno (z osvícení) Ducha jeho svatým apoštolům a kazatelům mluvícím pod vlivem vnuknutí: že totiž také pohané mají stejná dědická práva, že jsou údy téhož těla a že stejně i jim platí ona zaslíbení skrze Ježíše Krista, (když uvěří kázání) evangelia.

Autor listu mluví o tajemství, jež bylo zjeveno naplno, a to je univerzální Boží vůle otevřít cestu spásy pro všechny lidi, dát každému podíl na nejužším spojení s Bohem. Spása je primárně Božím darem, jenž je určen všem lidem, aby však tento dar došel svého cíle, je třeba, aby ho ti, kdo o něm vědí, kdo jej přijali, zprostředkovávali dál, a to především svým životem. Spása není abstrakce a cosi zásvětného, nýbrž se děje a může dít všude tam, kde lidé přijali její závazek, kde žijí pravdivé, solidární a nadějeplné společenství s druhými.

Mt 2,1-12

Když se Ježíš narodil v Betlémě v Judsku za času krále Heroda, přišli do Jeruzaléma mudrci od východu a ptali se: "Kde je ten narozený židovský král? Uviděli jsme jeho hvězdu na východě, a proto jsme se mu přišli poklonit." Když to uslyšel král Herodes, ulekl se a s ním celý Jeruzalém. Svolal všechny velekněze a učitele Zákona z lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit. Řekli mu: "V Betlémě v Judsku, neboť tak je psáno u proroka: `A ty, Betléme v judské zemi, nejsi vůbec nejmenší mezi judskými předními městy, protože z tebe vyjde vládce, který bude panovat mému izraelskému lidu.'" Tehdy si Herodes tajně zavolal mudrce a zevrubně se jich vyptal na dobu, kdy se ta hvězda objevila, poslal je do Betléma a řekl: "Jděte a důkladně se na to dítě vyptejte. Až ho najdete, oznamte mi to, abych se mu i já přišel poklonit." Když krále vyslechli, vydali se na cestu. A hle - hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo dítě. Jakmile uviděli hvězdu, zaradovali se nevýslovnou radostí. Vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií, padli na zem a klaněli se mu. Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. Ve snu dostali pokyn, aby se k Herodovi už nevraceli, proto se vrátili do své země jinou cestou.

Zatímco židovští učenci vědí, kde se má narodit Mesiáš, a slyší výklad mudrců, nechává je to vcelku chladné, oni pohanští mudrci z dalekých zemí, si dají tu práci a nově narozeného Mesiáše najdou a složí mu hold. Paranoický Herodes chce informaci využít ve svůj prospěch a potenciálního konkurenta včas odstranit. Tři různé postoje ke stejné informaci: lhostejnost, strach o sebe a úcta. Úctu ovšem prokazují právě ti, kdo k celému dění mají nejdál, ti, od nichž by se to nejméně očekávalo: pohané, astrologové (tedy vědci tehdejšího světa), „neteologové“. Ponořeni do své vědy poznali pravdu, a ta se pro ně stala natolik důležitou, že neváhali a vydali se ji ověřit. A když se jí dobrali, sklonili se před ní i se svými dary.

Pravda není k vlastnění, pravda se ve své celosti otevírá těm, kdo ji opravdu hledají, kdo si jí váží, kdo jsou ochotni pro ni podniknout i dalekou cestu. Jednání mudrců je i výzvou pro skutečné nezaujaté vědecké bádání. Pravda se zjevuje – mudrcům se zjevila v celé lidské kráse, neboť nešlo o nějakou pravdu abstraktní, nýbrž o konkrétní osobu. Kéž je nám touha proniknout hloub do tajemství Božího v jakémkoliv oboru vlastní: do tajemství přírody, kosmu, lidského fungování, do tajemství lidských vztahů, do tajemství společnosti, a především do tajemství Boží lásky vložené nám do srdce!

Mudrci přinesli dary, to nejlepší, co měli. Největším darem byli ovšem oni sami, protože přišli, protože se poklonili, protože hledali pravdu tak dlouho, až ji našli. I my máme co nabízet, každý z nás – jen je třeba, abychom opravdu přišli, abychom byli přítomní, abychom se s úctou a láskou klaněli, žasli, radovali se a dali se k dispozici. To jsou ty dary, které od nás Bůh především očekává.