Pondělí 6. 11. 2023 – 31. týden v mezidobí

Řím 11,29-36

Bratři! Když Bůh někomu něco daruje nebo když někoho povolá, je to neodvolatelné. Vy jste se kdysi chovali k Bohu odmítavě, ale nyní se vám dostalo milosrdenství, protože židé odmítli přijmout víru. Stejně tak se oni chovají nyní odmítavě, protože vám se dostává milosrdenství, aby se ho potom dostalo také jim. Bůh totiž dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství. Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání! Neboť `kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? Dal mu někdo dříve něco, aby se mu to muselo oplácet?' Vždyť od něho, skrze něho a pro něho je všecko. Jemu buď sláva navěky! Amen.

Bůh je věrný a své přísliby nikdy neodvolá. Cesta mohou všelijak křivolaké a Bůh jde po nich s člověkem a celým vyvoleným lidem, aby nakonec ho dovedl tam, kam má dojít. Bůh dokáže i těžké a bezvýchodné situace proměnit v dobro.

Lk 14,12-14

Ježíš řekl jednomu z předních farizeů, který ho pozval: „Když strojíš oběd nebo večeři, nezvi své přátele, ani bratry, ani příbuzné, ani bohaté sousedy, aby tě snad také nepozvali, a tak by se ti dostalo odměny. Ale když strojíš hostinu, pozvi žebráky a mrzáky, chromé a slepé. A budeš blahoslavený, protože oni ti to nemají čím odplatit. Dostaneš však odměnu při vzkříšení spravedlivých.“

V antice bylo zvykem zvát recipročně na hostinu lidi sobě rovné. Na to evangelista naráží. Bylo takové trochu vypočítavé. Ježíš požaduje, aby člověk měl otevřené srdce ke všem, nejen k těm, z nichž může mít prospěch. Tímto výrokem Ježíš nemyslí, že by člověk neměl být a radovat se svými blízkými a přáteli, ale že by měl i ostatní lidi, zejména ty opomíjené, mít v úctě a věnovat se jim, věnovat jim svůj zájem, čas, přátelství.