Středa 6. 11. 2024 – 31. týden v mezidobí
Flp 2,12-18
Moji drazí, jako jste vždycky (projevovali) poslušnost, tak i teď pracujte s úzkostlivou bázní na tom, abyste došli spásy; a to nejen když jsem u vás, ale hlavně nyní, když jsem daleko. Vždyť i to, že chcete, i to, že pak jednáte, působí přece ve vás Bůh, abyste se mu mohli líbit. Dělejte všecko bez reptání a váhání. Tak z vás budou (lidé) bezúhonní a bezelstní, Boží děti bez poskvrny uprostřed pokolení špatného a zvráceného, ve kterém vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života, abych se mohl chlubit v onen Kristův den, že jsem neběžel nadarmo ani že jsem se nadarmo nenamáhal. A kdybych musel prolít v oběť i svou krev při posvátné službě naší víře, raduji se (z toho) a raduji se s vámi se všemi. Stejně se však radujte i vy a dělte se o tu radost se mnou.
Pavel pokračuje ve svém povzbuzování adresátů ve Filipech. Je ve vězení, takže nemůže Filipany bezprostředně navštívit. Tak na ně alespoň prostřednictvím dopisu naléhá, aby nesešli z cesty, na niž se i jeho přičiněním vydali, aby neztratili správný kurs, správnou orientaci. Bůh je s nimi, působí v jejich životě, proto se tím mají řídit a dělat, co je ve shodě s Boží vůlí, s Boží láskou. Pavel ví, že soud s ním nemusí skončit zrovna dobře a přijímá tento svůj osud jako následování Krista.
Lk 14,25-33
Ježíše cestou doprovázely velké zástupy. Obrátil se k nim a řekl: „Když někdo přichází ke mně a neklade svého otce, svou matku, ženu, děti, bratry a sestry – ano i sám sebe – až na druhé místo, nemůže být mým učedníkem. Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. Když někdo z vás chce stavět věž, nesedne si napřed a nespočítá náklady, jestli má dost na dokončení stavby? Kdyby totiž položil základy a nestačil ji dokončit, vysmáli by se mu všichni, kdo by to viděli, a říkali by: ‚Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit.‘ Nebo když má některý král vytáhnout proti jinému králi, aby s ním vedl válku, nesedne si napřed a neuvažuje, jestli se může s deseti tisíci (vojáků) utkat s tím, kdo proti němu táhne s dvaceti tisíci? Jestliže na to nestačí, vyšle posly, dokud je ten druhý (král) ještě daleko, a žádá o podmínky míru. Tak ani žádný z vás, kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem.“
Rozhodnutí následovat Ježíše je tak radikální, že vede ke změně životních priorit. Ježíš jako by varoval skoro varoval, že to není pro každého, ale ve skutečnosti varuje před tím, aby to člověk neudělal neuváženě. Ježíš nepochybně nechce odrazovat lidi, aby ho následovali, ale každý musí uvážit, jakým způsobem to může udělat. Radikální kroky v životě jsou důležité, ale je třeba je dělat s ohledem na okolnosti. Ne všem, kdo k němu přicházejí, dovoluje Ježíš, aby se vzdali svého dosavadního života, spálili za sebou mosty a šli za ním. Žít ve spojení s Ježíšem, hlásat evangelium, svědčit o něm lze různým způsobem, proto je na místě, aby člověk dobře zvážil své schopnosti a možnosti. Jakákoliv forma následování však vyžaduje, aby byl člověk ochoten nést obtíže, problémy, nejrůznější komplikace – bez nich totiž se následování neobejde.
