Sobota 6. 2. 2021

Gn 3,9-24

Hospodin Bůh zavolal na člověka a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, a proto jsem se skryl.“ (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“ Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“ Tu řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protože jsi to udělal, buď zlořečený mezi všemi krotkými i divokými zvířaty. Budeš se plazit po břichu a žrát prach po všechny dny svého života. Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“ K ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvých těhotenství; v bolestech budeš rodit své děti, ale přece budeš toužit po muži, a on ti bude vládnout.“ A člověku řekl: „Protože jsi uposlechl hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst: Zlořečená buď země kvůli tobě, s námahou se z ní budeš živit po celý svůj život. Trní a bodláčí ti bude plodit, musíš se živit polními rostlinami. V potu tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do hlíny, vždyť z ní jsi byl vzat. Ano, jsi prach a do prachu se vrátíš!“ Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých. Hospodin Bůh udělal člověku a jeho ženě kožené sukně a oblékl je (do nich). Hospodin Bůh řekl: „Hle, člověk se stal jako jeden z nás tím, že zná dobro i zlo. Ať jen nyní nevztáhne svou ruku a nevezme si ještě ze stromu života, aby tím jídlem nebyl živ navěky.“ Vykázal ho tedy Hospodin Bůh ze zahrady Edenu, aby obdělával půdu, z níž byl vzat. Vyhnal člověka a postavil východně od zahrady Edenu cheruby a ostrý blýskající meč, aby střežili cestu ke stromu života.

Po porušení Božího ustanovení o stromu poznání, jež Adama a Evu přivedlo pouze k poznání jejich lidské zranitelnosti, ke ztrátě důvěry jednoho k druhému, jim přesto Bůh dává šanci k nápravě, tedy k uznání vlastní viny. To ale ani jeden neučiní a svaluje vinu mimo sebe, Adama dokonce na Boha a Evu, Eva na hada. Jen had už nemá kam vinu odsunout (proč také – to přece byl jeho cíl zdiskreditovat Adama a Evu!), proto je první na řadě v odsouzení, jež Hospodin nad ním vyslovuje. Adam i Eva jsou postiženi v tom, co je pro ně existenciální (viděno z pozice patriarchálního řádu autorovy doby): muž je postižen v oblasti práce, obživy rodiny, žena v oblasti předávání života a vztahu k muži. A na dlouhý čas v nich dvou lidé ztrácejí možnost komunikace s Bohem face to face a bezprostředního přebývání s ním (ráje). Ráj není primárně místem, kde „pečení holubi lítají přímo do huby“, místem věčného lenošení apod., nýbrž místem bezprostředního společenství s Bohem. Obnova tohoto společenství v nové kvalitě je lidem nabídnuta skrze Božího Syna.

Mk 8,1-10

V těch dnech byl s Ježíšem zase velký zástup a neměli co jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy lidu. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, aby i ty předkládali. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sedm košíků zbylých kousků. Těch (lidí) bylo na čtyři tisíce. Potom je propustil. Hned pak vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do dalmanutských končin.

Ježíš je opět obklopen velkým zástupem a nastává podobná situace, jako v Mk 6,35-44: je pozdě, lidé jsou unavení po třech dnech následování Ježíše a mají hlad. Stejně jako v předchozí podobné situaci je Ježíš pomocí toho mála, co mají (sedm chlebů a pár rybek), nasytí a ještě zbývá. Ježíšovi na lidech záleží, vidí jejich potřeby a reaguje. Bůh se stará a není skoupý – na každého se dostane dostatek jeho lásky. Ti lidé byli tak dlouho s Ježíšem, protože právě tohle zakoušeli: pro každého byl dostatek lásky, která má nakonec i tu hmotnou podobu.