Pondělí 6. 2. 2023 – 5. týden v mezidobí

Gn 1,1-19

Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země však byla pustá a prázdná, temnota byla nad propastnou hlubinou a Boží dech vanul nad vodami. Tu Bůh řekl: „Buď světlo!“ A bylo světlo. Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od temnoty. Bůh nazval světlo dnem a temnotu nocí. Nastal večer, nastalo jitro – den první. Potom Bůh řekl: „Ať je obloha uprostřed vod, ať odděluje jedny vody od druhých!“ A stalo se tak. Bůh udělal oblohu, která oddělila vody pod oblohou od vod nad oblohou. Oblohu nazval Bůh nebem. Nastal večer, nastalo jitro – den druhý. Potom Bůh řekl: „Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem, na jedno místo a ukáže se souš!“ A stalo se tak. Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval mořem. Bůh viděl, že je to dobré. Bůh řekl: „Ať vydá země zeleň, semenotvorné rostliny a ovocné stromy, které plodí na zemi ovoce nejrůznějšího druhu, s jádry uvnitř!“ A stalo se tak. Tu země vydala zeleň, semenotvorné rostliny nejrůznějších druhů a stromy nesoucí ovoce s jádry uvnitř, nejrůznějšího druhu. A Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den třetí. Potom Bůh řekl: „Ať jsou svítilny na nebeské obloze, aby oddělovaly den od noci a byly jako znamení, ať (označují) údobí, dny a roky. Ať jsou svítilnami na nebeské obloze a osvětlují zemi!“ A stalo se tak. Bůh udělal dvě velké svítilny: svítilnu větší, aby vládla dni, a svítilnu menší, aby vládla noci, a hvězdy. Bůh je umístil na nebeskou oblohu, aby svítily na zem, vládly dni a noci a oddělovaly světlo od temnoty. Bůh viděl, že je to dobré. Nastal večer, nastalo jitro – den čtvrtý.

První věta celé bible a také knihy Genesis do značné míry ohlašuje program celé knihy: vše  je od Boha a vše k němu směřuje – a o dramatičnosti tohoto procesu je celá bible. Je užitečné si všimnout, že poslední kniha křesťanské bible tento program uzavírá a otevírá do další dimenze. Na počátku stvořil Bůh všechno a na konci to všechno bude Bohem obnoveno. Na počátku je harmonický řád stvoření a posléze obraz ráje na konci je nový řád a obraz nebeského Jeruzaléma. A mezitím probíhá drama vztahu mezi člověkem a Bohem.

Bůh tvoří svým slovem (Boží slovo je mocné!, a to vždy, nejen na počátku) i skutky oddělení. Tvoří uspořádanou skutečnost, vesmír (řecké slovo kosmos znamená nejen svět, vesmír, ale také šperk, ozdoba), který je skvostem. A Bůh ujišťuje, že tomu tak je, když na konci dní se konstatuje, že Bůh viděl, že je to dobré. Svět, který Bůh tvoří je uspořádaný a krásný pro člověka, pro něj Bůh tohle všechno ze své „potřeby“ sdílet se, milovat tvoří.

Celý text tzv. první zprávy o stvoření je protiváhou stvořitelských mýtů okolního světa prvního tisíciletí př. n. l. a uctívání stvořených věcí (slunce, měsíce, hvězd, zvířat a stromů) jako božstev. Všechna ta krása je darem pro člověka, jak uvidíme dál.

Text zve ke kontemplaci velikosti stvoření a jeho krásy i řádu, který je do něj vložen. To může člověk dělat svou vědeckou nebo uměleckou činností, ale – a možná především – modlitbou obdivu a díků.

Mk 6,53-56

Ježíš a jeho učedníci se přepravili na druhý břeh a přistáli u Genezaretu. Když vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Proběhli celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné všude tam, kde slyšeli, že je. A všude, kam přišel do některé vsi nebo města nebo dvorce, kladli nemocné na volné prostranství a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Lidé se sbíhají k Ježíšovi, takže nemá ani šanci si odpočinout, protože cítí jeho sílu, protože jim může pomoci. Ježíš uzdravuje, protože tím zvěstuje dar plnosti života, jenž je symbolem plnosti života v Božím království. Tam, kde je Ježíš, je život. Je na nás, zda jsem schopni se ho s vírou a důvěrou dotknout. Dotýkat se Ježíše dnes jde samozřejmě jinak než tehdy. A s uzdravováním z nemoci a různých neduhů a handicapů to také není tak přímočaré. Možná je to nyní leckdy tak, že když se dotýkáme bolestí, problémů, těžkostí druhých, s nimiž se Ježíš identifikuje, je v nich pro nás dosažitelný, tak se my sami v mnoha ohledech uzdravujeme, nikoliv fyzicky, ale v srdci. A uzdravujeme tím i svět kolem sebe, který je v leckterých ohledech nemocný.