Úterý 6. 7. 2021 – 14 týden v mezidobí

Gn 32,23-33

Jakub vstal v noci, vzal své dvě ženy a dvě služebnice a jedenáct synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl přes potok a přepravil celý svůj majetek. Jakub zůstal sám. Tu s ním kdosi zápasil až do východu jitřenky. Ten, když viděl, že Jakuba nepřemůže, poranil mu jeho kyčelní kloub, takže se mu kyčelní kloub vymkl, když s ním zápasil. (Neznámý) řekl: „Pusť mě, vždyť už vychází jitřenka!“ (Jakub) odpověděl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Neznámý) se zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Jakub.“ (Ten) řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael (Boží bojovník), neboť jsi bojoval s Bohem i s muži a zvítězil jsi.“ Jakub se ho rovněž zeptal: „Oznam také ty mně své jméno.“ Odpověděl: „Proč se ptáš na mé jméno?“ – a požehnal mu tam. Jakub nazval jméno toho místa Penuel (Boží tvář). (Řekl) totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a zachránil jsem si život.“ Zatímco mu vyšlo slunce, míjel Penuel a kulhal ochromen v kyčli. Proto synové Izraele až dodnes nejedí šlachu, která je na kyčelním kloubu, neboť (anděl) poranil Jakubův kyčelní kloub a jeho šlachu.

Tohle je pro mne osobně jeden z nejdůležitějších textů z bible, nota bene i kultovní text k Jaboku.Při zakládání Jaboku byl tento text pro nás duchovní inspirací. Onen vychytralý Jákob se musí prozápasit ke své nové identitě. Z člověka, který se snažil především o vlastní výhody, se stává člověk zodpovědný za budoucnost, za celou pospolitost, za mír a pokoj ve vztazích k Ezauovi. Zápasí s Neznámým, s Bohem, ale především zápasí sám se sebou, aby byl s to naplnit Boží poslání a zaslíbení.

Takovým zápasem ve větším nebo menším měřítku projde každý z nás. A nikdo z něj nevychází takový, jaký byl. Nese si pečeť zápasu na sobě i v sobě, byť to nemusí být nějaké fyzické znamení.

Mt 9,32-38

K Ježíšovi přivedli němého člověka, posedlého zlým duchem. Jakmile byl zlý duch vyhnán, němý začal mluvit. Lidé nad tím žasli a říkali: „Něco takového se dosud v izraelském národě nestalo!“ Ale farizeové tvrdili: „Zlé duchy vyhání s pomocí vládce zlých duchů.“ Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“

Ježíš zachrání člověka, ale nepřející kritikové se snaží jeho čin devalvovat. Ježíš na to nedbá a dál svědčí o tom, co znamená Boží království: život v plnosti. Zároveň chce, aby se na jeho činnosti, na hlásání a dosvědčování království, podíleli i jeho učedníci. Ale těch ochotných jít v jeho stopách zas není tak mnoho. Je třeba za to prosit, prosit o to, aby lidé měli odvahu jít v Ježíšových stopách, abychom ji měli my sami.