Sobota 7. 1. 2023 – doba vánoční
1 Jan 3,22 - 4,6
Milovaní! Od Boha dostaneme všechno, zač prosíme, protože zachováváme jeho přikázání a konáme, co je mu milé. A to je to jeho přikázání: abychom věřili ve jméno jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal. Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě. Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.
První verš zní velmi slibně, ale všichni víme, že věc není tak snadná. Bůh nám dává všechno, co je potřebné pro společenství s ním. To je možné, když člověk respektuje přikázání lásky. Společenství s Bohem znamená také věřit v Ježíše Krista jako Mesiáše a Syna Božího. Z textu je zřejmé, že již v rané době byly v obci problémy a že výklad evangelia, osoby Ježíše Krista, jeho narození, smrti a vzkříšení, jeho lidství a božství v jedné osobě, narážel na problémy a snahy tajemství osoby Ježíše Krista nějak uchopit – pro část obce, do níž autor píše, bylo Ježíšovo člověčenství kamenem úrazu, nedůstojným způsobem existence, proto hledali všelijaká jiná vysvětlení a používali pro to myšlenková schémata, která evangelium posunovala někam jinam. Hledání nových způsobů vyjádření tajemství víry je nezbytné, ale nesmí to vést k tomu, že se obsah vytratí nebo stane něčím úplně jiným. To míní autor, když kritizuje „odpadlíky“, kteří pro svou vazbu na jiný způsob myšlení, jiná paradigmata (to autor nazývá světským smýšlením) ztratili obsah, příliš se přizpůsobili, takže z onoho tajemství zbylo jen málo.
Ve společenství probíhá rozkol a autor se snaží adresátům dodat důvěru v pravost jejich víry. Člověk si musí ujasnit, komu skutečně věří, a setrvat ve věrnosti. Text se dá samozřejmě v církvi docela dobře zneužít proti těm, kteří se snaží evangelní zvěst tlumočit způsobem srozumitelným současným lidem, avšak pro autora „svět“ neznamená jednoduše okolní společnost, nýbrž svět lidí zaměřených na vlastní prospěch, moc, pohodlí, bohatství, tedy egoistická společnost, která o skutečné lásce, obětavosti, víře a službě Bohu nechce nic slyšet.
Mt 4,12-17.23-25
Když Ježíš uslyšel, že byl Jan (Křtitel) uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret, šel a usadil se v Kafarnau při moři v území Zabulonově a Neftalimově, aby se naplnilo, co bylo řečeno ústy proroka Izaiáše: ‚Země Zabulonova a země Neftalimova, u moře, za Jordánem, Galilea pohanská, lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti.‘ Od té doby začal Ježíš hlásat: "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Ježíš pak chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, hlásal evangelium o (Božím) království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc a každou chorobu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii. Přinášeli k němu všecky nemocné, postižené různými chorobami a neduhy, posedlé, náměsíčné i ochrnuté, a uzdravoval je. A šly za ním velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma, Judska i Zajordánska.
Po Janu Křtiteli zahajuje Ježíš svoji činnost. Jan hlásal Boží soud, zatímco Ježíš hlásá novou Boží nabídku, obnovené společenství s Bohem, Boží království, a to skrze svou osobu. Je třeba se obrátit, otočit se od minulosti do budoucnosti, jíž je Boží království. Ježíš pak svou činností ukazuje, co Boží království znamená – plnost života. Zajímavé je, že autor zmiňuje Sýrii jako oblast Ježíšova věhlasu, tedy území v zásadě nežidovské. Snad je to i poukazem na oblast, v níž Matoušovo evangelium vzniklo. Zároveň to spojuje s odkazem na proroctví Izajášovo s jistým misijním zaměřením. Ježíš uzdravuje všechny bez ohledu na jejich původ. Evangelium jako nová Boží nabídka je určeno všem.
Na počátku své činnosti vyvolával Ježíš velké sympatie, protože z toho lidé měli velký profit. Ježíš se jim jevil jako skvělý léčitel, Boží posel, a tak se za ním táhly zástupy lidí. Dlouho jim to ovšem nevydrželo, protože jít s Ježíšem znamená sdílet s ním i obtížné stránky života. Lidé mají tendenci obdivovat silné a charismatické osobnosti, velmi často to však končí jen povrchním uspokojením; jsou „in“, jak se dnes říká, vezou se na vlně popularity dané osobnosti, rádi naslouchají kritickým slovům vůči těm nahoře, zajímavým myšlenkám, neotřelému pohledu na věc, rádi diskutují, když však přijde na lámání chleba, tak je situace i jejich přízeň mnohem složitější.
