Neděle 7. 1. 2024 – slavnost Křtu Páně

Iz 55,1-11

Toto praví Hospodin: "Nuže, vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zdarma víno a mléko! Proč odvažovat stříbro za to, co není chléb, svůj výdělek za to, co nesytí? Slyšte mě a budete hodovat, vychutnávat tučná jídla! Nakloňte ucho své a pojďte ke mně!

Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech (daných) Davidovi. Hle, národům jsem ho ustanovil zákonodárcem, knížetem a vládcem kmenů. Přivoláš národ, který neznáš, a národy, které tě neznaly, přiběhnou k tobě kvůli Hospodinu, tvému Bohu, kvůli Svatému Izraele, který tě oslavil. Hledejte Hospodina, když je možné ho najít, vzývejte ho, když je blízko! Ať přestane bezbožník hřešit, zločinec ať (změní) své smýšlení; ať se obrátí k Hospodinu, a on se nad ním smiluje, k našemu Bohu, který mnoho odpouští, neboť mé myšlenky nejsou myšlenky vaše ani vaše chování není podobné mému, praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho. Jako déšť a sníh padá z nebe a nevrací se tam, ale svlažuje zemi a působí, že může rodit a rašit, ona pak obdařuje semenem rozsévače a chlebem toho, kdo jí, tak se stane s mým slovem, které vyjde z mých úst: nevrátí se ke mně bez účinku, ale vše, co jsem chtěl, vykoná a zdaří se mu, k čemu jsem ho poslal."

Hospodin je připraven přijmout s otevřenou náručí každého, kdo po něm touží, každého, kdo k němu přichází s pokorou v srdci. Vyvolený národ má sice zvláštní poslání, ale Hospodin je Bohem všech národů. Boží myšlení přesahuje lidské uvažování, Boží logika je jiná než lidská, Bůh dosáhne svého cíle, i když všechno nasvědčuje opaku. Opakovaným poselstvím proroků je, že Bůh nechce záhubu člověka, nýbrž jeho život, ovšem i člověk musí volit život proti smrti.

Boží slovo je slovem tvůrčím, slovem naděje a povzbuzení, slovem, jež buduje. Jeho účinnost pro lidský život ovšem vyžaduje činnou víru.

1 Jan 5,1-9

Každý, kdo věří, že Ježíš je Mesiáš, je narozen z Boha; každý, kdo miluje Boha Otce, miluje i toho, komu on dal život. Podle toho můžeme poznat, že milujeme Boží děti: když milujeme Boha a plníme jeho přikázání. Láska k Bohu záleží právě v tom, že zachováváme jeho přikázání. Jeho přikázání nejsou těžká, protože každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Kdo vítězí nad světem, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? Ježíš Kristus je ten, který přišel skrze vodu a krev; nejen skrze vodu, ale skrze vodu a krev. A to dosvědčuje Duch, protože Duch je pravda. Jsou tři svědkové: Duch, voda a krev, a ti tři jsou zajedno. Když přijímáme svědectví lidské, tím větší (platnost) má svědectví Boží. To je totiž svědectví Boží, které Bůh vydal o svém Synu.

Neustále opakovaným a rozvíjeným tématem prvního listu Janova je láska, vzájemná láska mezi příslušníky obce, jež je založena na lásce k Bohu, resp. Boží lásce k člověku. Úvodní verš této pasáže nemluví o víře jako nauce, nýbrž o životní postoji. Každý, kdo se ztotožní s Ježíšem, kdo přijme jeho způsob jednání, jeho sebedarování druhým, je narozen z Boha. Bůh vyřknul do světa své slovo lásky, a to se stalo člověkem – Ježíšem. Toto tvůrčí Boží Slovo se darovalo lidem. A každý kdo ho slyší a přijme, vstupuje do zvláštního vztahu s tím, kdo toto Slovo vyslovil, s Bohem-Otcem. Vítězství nad světem znamená vítězství nad hříchem, nad zlem, především ve vlastním životě, ale nakonec i nad zlem vůbec.

Autor zdůrazňuje Ježíšovu lidskou existenci a jeho životní příběh, jeho osud: křest a oběť na kříži. Skrze křest a eucharistii je Ježíš stále přítomen v tomto světě.  

Mk 1,6b-11

Jan kázal: "Za mnou už přichází mocnější, než jsem já; nejsem hoden, abych se sehnul a rozvázal mu řemínek u opánků. Já jsem vás křtil vodou, ale on vás bude křtít Duchem Svatým." V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a dal se od Jana v Jordáně pokřtít. Hned jak vystupoval z vody, spatřil, že se nebe rozevřelo a že se na něho snáší Duch jako holubice. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě mám zalíbení!"

Jan Křtitel odkazuje na Ježíše jako na toho, kdo přichází v Boží moci, kdo nastoluje novou etapu v dějinách spásy. Přesto se Ježíš nechává od Jana pokřtít. Jeho moc spočívá v něčem jiném než v bohatství, likvidaci nepřátel, v násilné moci. Ježíšův křest je viditelným začátkem jeho solidarizace s lidmi (Markovo evangelium nemá žádné scény s narozením a dětstvím ani hymnus na vtělení). Tato solidarita vrcholí na kříži. Scéna křtu je předehru k ukřižování. Ježíš přijímá Janův křest na odpuštění hříchů nikoliv kvůli sobě, ale kvůli ostatním lidem, s nimiž chce být solidární. Znamením z nebe je tento jeho krok potvrzen. Otevřené nebe je výrazem eschatologického dění. V Markově evangeliu je hlas z nebe určen Ježíšovi (a zároveň čtenáři), Ježíš je milovaným Synem. Ve scéně ukřižování pak toto vyznání pronáší pohanský setník: Ježíš je spásou pro všechny. Být Božím Synem je obrovské vyvolení, ale také obrovský úkol. Ježíš mu dostál. Boží vyvolení vůbec neznamená ulehčení situace, výhody v životě, nýbrž odvahu k věrnosti, lásce bez omezení, k sebedarování. Skrze Ježíše se člověk stává také milovaným Božím dítětem, synem nebo dcerou, což ho zavazuje k zodpovědnosti za toto vyvolení, k cestě následování.