Pátek 7. 5. 2021 – 5. týden postní
Sk 15,22-31
Apoštolové a starší se spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně. Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi.“ Tak je tedy vyprovodili a oni šli do Antiochie. Tam shromáždili obec a odevzdali jim list. Když ho přečetli, velmi se zaradovali nad jeho povzbudivým obsahem.
Nakonec celé shromáždění v Jeruzalémě, jež se sešlo kvůli řešení sporu o obřízku pro pohany, kteří se stali křesťany, dobralo určitého kompromisu. To hlavní, oč ve skutečnosti šlo, totiž o misie v pohanském prostředí, zůstalo zachováno v plnosti. Ti, kdo se obrátili z pohanství, mají dodržovat nejzákladnější předpisy, které jim dovolují otevřenou komunikaci a soužití s těmi, kdo pocházeli ze židovství. Někdy je nezbytné nespěchat tolik dopředu, když není naděje, že ostatní mohou následovat. Je to bolestivý proces, ale jeho přínosem je zachování jednoty, společného života a směřování.
Jan 15,12-17
Ježíš řekl svým učedníkům: „To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“
Tento text je pokračováním včerejšího čtení. Jeho poselství spočívá ve zdůraznění posunu vztahu mezi Ježíšem a učedníky. Ježíš je klade sobě na roveň, když je nazývá přáteli, protože s nimi sdílí to nejpodstatnější, a to lásku Otcovu. Do této lásky jsou zahrnuti a jí si mohou být naprosto jisti. Tak jako Syn je chtěný Otcem, tak také učedníci jsou Ježíšem vyvoleni, jsou chtění, milovaní. Jsou obdarováni Ježíšovou láskou, Ježíšovým přátelstvím. A právě tohle mají předávat dál skrze svou vzájemnou lásku. Jakkoliv je slovo láska zprofanované, je to největší kvalita lidského života, je to jediný opravdový důvod k tomu, aby člověk žil a žil dobře. Je milován, a proto může a má milovat.
Člověk, který věří, si může být jistý tím, že je vyvolený. Každý z nás je vyvoleným přítelem Ježíšovým, adresátem jeho lásky a poslání přinášet trvalý užitek. Pokud tohle člověk přijme, pak nahlíží situace, v nichž se ocitá a žije, i potřeby své a svého okolí i světa Ježíšovýma očima, Ježíšovým srdcem a Otec Synovi v naplnění jeho poslání nic neodřekne.
