Středa 7. 8. 2024 – 18. týden v mezidobí

Jer 31,1-7

V té době – praví Hospodin – budu Bohem všech rodů Izraele, oni pak budou mým lidem. Tak praví Hospodin: Lid, který byl ušetřen meče, nalezl na poušti milost. Izrael došel na místo svého odpočinku. Zdaleka se mu zjevil Hospodin: Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. Zase tě zbuduji a budeš vystavěna, Izraelova panno! Znovu se ozdobíš svými bubínky a vyjdeš do reje jásajících. Budeš opět štěpovat vinice na samařských horách. Štěpovat budou štěpaři a budou z nich též požívat. Neboť přijde den, kdy budou strážní volat na efraimském pohoří: „Vstaňme a vystupme na Sión k Hospodinu, svému Bohu!“ Neboť tak praví Hospodin: Oslavujte Jakuba, jásejte nad prvním z národů, ať je slyšet váš jásot: „Zachránil Hospodin svůj národ, zbytky Izraele!“

Jak se říká: „Hospodin dopouští, ale neopouští“. Ačkoli se vyvolený lid zpronevěřil svému vyvolení a důsledkem toho bylo rozptýlení do různých zemí a zejména babylonské zajetí, Hospodin zůstává věrný svým příslibům a vyvolený lid se bude moci navrátit. Nejenom že bude obnoven, že znovu bude mít důvody k radosti, ale dokonce bude oslaven od ostatních národů, bude u nich ve cti, protože u nich bude ve cti Hospodin sám.

Objevuje se tu svatební tematika, vztah mezi Hospodinem a Izraelem je vyjádřen snoubeneckou a milostnou metaforou. Hospodin je zamilovaný snoubenec, Izrael přes všechnu nevěru pannou, která se může radovat jako snoubenka uprostřed svých družek.

Mt 15,21-28

Ježíš se odebral do tyrského a sidónského kraje. A tu z toho kraje vyšla jedna kananejská žena a křičela: „Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův! Moje dcera je krutě posedlá.“ Ale on jí neodpověděl ani slovo. Jeho učedníci k němu přistoupili a prosili ho: „Pošli ji pryč, vždyť za námi křičí.“ Odpověděl: „Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského.“ Ona mezitím přišla, klaněla se mu a prosila: „Pane, pomoz mi!“ On jí však odpověděl: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ona řekla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí kousky, které padají se stolu jejich pánů.“ Nato jí řekl Ježíš: Ženo, jak veliká je tvá víra! Ať se ti stane, jak si přeješ.“ A od té chvíle byla její dcera zdravá.

Ježíšovým pozemským úkolem bylo především obrácení Izraele, vyvoleného lidu, a to proto, že ten měl zvláštní poslání vůči zbytku lidstva. Proto Ježíš reaguje s jistou distancovaností vůči ženě-pohance. Nechce být považován za kouzelníka, šamana či jinou postavu z pohanského panteonu víry. Učedníci jsou z ženy nervózní a chtějí se jí zbavit. Žena se ovšem nedá odbýt, a to ani Ježíšovými slovy o tom, že jeho poslání je jinde. Ježíš je přemožen její pokornou vírou a vyslyší její prosbu. Její dcera se uzdraví.

Tato pohanka je příkladem trpělivé pokory a naděje. Nedá se odradit ve svém úsilí, nedbá na překážky ani svou vlastní důstojnost, což nakonec vede k cíli. Svou dceru musela hodně milovat, protože byla schopná pro její záchranu dát vše, co měla. Je možné, že pokorní nevěřící lidé od Boha dostávají víc než sebevědomí a spokojení věřící.