Sobota 8. 1. 2022
1 Jan 4,7-10
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
Autor hovoří opět o svém základním tématu, jímž je láska. Láska je z Boha, tedy každý, kdo miluje, žije z této Boží lásky, i když o ní třeba neví. Pro autora listu by sice bylo nepředstavitelné, že někdo nevěří v existenci božského světa, ale to platnost jeho tvrzení, jež ho přesahuje, nemění. Bůh je ten, kdo vychází ze sebe k člověku, dává se dispozici, a to až k úplnému sebevydání. Bůh o člověka stojí, i když člověk si to neuvědomuje. Každý, kdo je schopen a ochoten jít touto cestou, je z Boha, patří k Bohu, i když mu to z různých důvodů třeba není zřejmé. Láska je jen jedna, a ta vychází od Boha.
Mk 6,34-44
Ježíš uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech. Když se už připozdilo, přistoupili k němu jeho učedníci a řekli: "Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť je, ať se rozejdou do okolních dvorců a vesnic a koupí si něco k jídlu." Ale Ježíš jim odpověděl: "Vy jim dejte jíst!" Řekli mu: "Máme jít nakoupit za dvě stě denárů chleba a dát jim jíst?" Zeptal se jich: "Kolik chlebů máte? Jděte se podívat!" Když si to zjistili, hlásili: "Pět, a dvě ryby." Nařídil jim, aby se všichni usadili po skupinách na zelené trávě. Usadili se ve skupinách po stu a po padesáti. A vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dával učedníkům, aby jim je předkládali. Také ty dvě ryby rozdělil všem. A všichni se najedli dosyta, a ještě sesbírali plných dvanáct košů kousků chleba i ryb. Těch, kdo jedli, bylo pět tisíc mužů.
Markovo evangelium má dva příběhy o zázračném nasycení, tento je prvním z nich. Ježíš se věnuje zástupu až do pozdních hodin. Lidí je obrovské množství, evangelista mluví o 5000 osobách. Učedníci mají starost, jak zvládnout nasycení takového množství, a proto chtějí, aby lidé odešli někam, kde mohou najít něco k jídlu. Ježíš však využije situace, aby lidem ukázal, co znamená Boží starost o člověka a štědrost, co znamená Boží království. I z toho mála, co mají k dispozici – pět chlebů a dvě ryby – Ježíš zástup nasytí. Na své akci dává účast i svým učedníkům.
Ježíšovi stačí málo, aby obohatil zástupy: stačí mu dvě ryby a pět chlebových placek a ochotné ruce spolupracovníků. Když je člověk schopen a ochoten se podělit, dát k dispozici i to málo, co má, neschraňovat to jen pro sebe, dějí se divy – divy lásky. Bůh sice nemnoží peníze a nenabízí zázraky typu „oslíčku, otřes se“, ale přesto se mohou dít divy, kdy z něčeho nepatrného, darovaného ze solidarity a lásky, se stane velká věc, velké dílo. A lidské ruce u toho také hrají velkou roli.
Nejenom že se lidé nasytili, ale ještě zbylo, a to velké množství. Tyhle zázraky je možné zažít či zažívat i v každodenním životě, byť tam nejde o nasycení 5.000 hladových lidí. Když se člověk rozdělí, tak velmi často doslova zírá, kolik toho ještě zbyde. Solidarita patří k základním postojům křesťanů; Bůh není skoupý a volá nás ke stejnému postoji. On neřeší bídu světa (i hlad lidí kolem řešil Ježíš jako člověk společně s ostatními, kteří se podělili), to je náš úkol, k tomu nás povolal, to je následování Ježíše. Kdo se toho odváží, je posléze překvapen, že to funguje, že ze dvou ryb a pěti chlebů ještě zbývá, a všichni se najedí. A to nemusí člověk jednak tak radikálně jako sv. Antonín. Opravdu jak říkal Benno: „Máš jenom to, co jsi rozdal“. Nebojme se štědrosti, solidarity. Bůh opravdu není skoupý. Viděla jsem to na vlastní oči.
