Sobota 8. 6. 2024 – památka Neposkvrněného srdce P. Marie, 9. týden v mezidobí

2 Tim 4,1-8

Milovaný! Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Přijde totiž doba, kdy (lidé) nesnesou zdravé učení, nýbrž si podle vlastních choutek nahromadí učitele, kteří šimrají jejich uši; odvrátí sluch od pravdy a obrátí se k bájím. Ty však buď ve všem rozvážný, vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia, dobře konej svoji službu. Já totiž mám už prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.

Autor listu nabádá k hlásání evangelia, pravdy, stůj co stůj, bez ohledu na to, zda se to lidem líbí nebo ne. Nejde o to vnucovat lidem evangelium, být jako svědci Jehovovy nebo jiní podobní, nýbrž reagovat na situaci z pozice víry a snažit se o pravdivost. Pravdu je třeba hájit, i když to přináší problémy. Je třeba odmítat všelijaké nepoctivé interpretace evangelia, zprava nebo zleva, jež z něho dělají nástroj k ovládání lidí nebo k manipulaci s nimi. Při obhajobě pravdy je třeba být trpělivý a věcný. A je třeba se vyhýbat všem možným zvěstím, vizím a sdělením, které vyvolávají senzaci davu. Víra se osvědčuje skutky, nikoliv frázemi. Je třeba se spoléhat víc na Boha než na vizionáře budoucnosti typu Nostradamus či Baba Vanga, resp. na interpretace jejich vizí novináři apod.

Mk 12,38-44

Když Ježíš učil (zástupy), řekl: "Varujte se učitelů Zákona! Chodí rádi v dlouhých řízách, mají rádi pozdravy na ulicích, první sedadla v synagogách a čestná místa na hostinách; vyjídají vdovám domy pod záminkou dlouhých modliteb. Ty stihne tím přísnější soud." Potom se posadil proti chrámové pokladnici a díval se, jak lidé dávají do pokladnice peníze. Mnoho boháčů dávalo mnoho. Přišla také jedna chudá vdova a dala dvě drobné mince, asi tolik jako pár halířů. Zavolal své učedníky a řekl jim: "Amen, pravím vám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní, kteří dávali do pokladnice. Všichni totiž tam dali ze svého nadbytku, ona však dala ze svého nedostatku. Dala všechno, co měla, celé své živobytí."

Ježíš kritizuje víru stavěnou na odiv, náboženský formalismus a pokrytectví, zneužívání náboženských funkcí a postavení v rámci náboženského společenství. Opakem instrumentalizace náboženství pro vlastní cíle pak je v jeho očích jednání jedné chudé ženy, která z lásky k Bohu obětuje vše, co má. Ježíš nevyzývá učedníky, aby tuto vdovu následovali, ale aby si nastavili dobře priority a dívali se pod povrch věcí. Nápadné a velkolepé činy a akce jsou velebeny, opěvovány, medializovány, ale pro život společenství jsou mnohem zásadnějším přínosem neviditelné oběti obyčejných lidí, jejich každodenní poctivý život a odvaha dělit se s ostatními o čas, pozornost, hmotné statky i starosti a radosti. To byl i život Ježíšovy matky – nenápadný, plný obyčejných činností, starostí o rodinu, pozornosti k potřebným i soucitu a lásky.