Pondělí 8. 7. 2024 – 14. týden v mezidobí

Oz 2,16.17b-18.21-22

Toto praví Hospodin: „Přemluvím (svůj lid, nevěrnou nevěstu), zavedu na poušť, a budu mluvit k jejímu srdci. Bude poslušná jak ve dnech své mladosti, jako když vycházela z egyptské země. V ten den – praví Hospodin – budeš ke mně volat: ‚Můj muži!‘ už ke mně nezvoláš: ‚Můj Bále!‘ Zasnoubím se s tebou navěky, zasnoubím se s tebou spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním. Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina.“

Je to Hospodin, kdo zůstává věrný svému lidu, ne naopak. I když je lid nevěrný a obrací se k cizím bohům, Hospodin jej neopouští a zaslibuje mu svou přítomnost a novou budoucnost.

Boží věrnost je ovšem poněkud jiného druhu než ta lidská, není sice ničím ohrožena (Bůh je věrný, protože je Bohem), ale ne vždy ji člověk prožívá jako reálnou. Ale ona je.

Mt 9,18-26

Když Ježíš mluvil, přišel jeden představený synagogy, padl mu k nohám a řekl: "Právě mi umřela dcera. Ale pojď, vlož na ni ruku, a bude žít!" Ježíš vstal a šel za ním, on i jeho učedníci. Vtom k němu přistoupila zezadu jedna žena, která trpěla krvácením dvanáct let, a dotkla se střapce jeho šatů. Řekla si totiž: "Jestli se dotknu jen jeho šatů, budu uzdravena." Ježíš se obrátil, a když ji uviděl, řekl: "Buď dobré mysli, dcero. Tvá víra tě zachránila." A od té chvíle byla ta žena zdravá. Když Ježíš přišel do domu (toho) představeného a uviděl pištce a hlučící dav, řekl: "Odejděte! Vždyť to děvče neumřelo, jenom spí." Posmívali se mu. Když vykázali zástup ven, vstoupil, vzal ji za ruku, a děvče vstalo. Zpráva o tom se roznesla po celé té krajině.

Příběh o uzdravení dvou žen – staré a mladé. Jedna je uzdravena díky své až zoufalé víře, druhá z ohledu na rodiče. Uzdravení je dar a daru se nelze domáhat. První uzdravení se děje tak říkajíc mimo Ježíšovu vůli, mimo jeho přímý zásah, druhé navzdory lidské nevíře. V Markově evangeliu mají oba příběhy společný počet let – ženina nemoc trvala 12 let, dívce bylo také 12 let (tedy symbolicky jde o jakousi plnost). Markovo evangelium obě scény barvitě popisuje, zde se evangelista omezil na lehce plynoucí příběh (vynechal mnoho z podrobností Mk) se dvěma uzdraveními, která mají především dokumentovat Ježíšovu uzdravující a oživující moc.

Většinou máme bolestnou zkušenost, že naše prosby o uzdravení zůstávají (zdánlivě) oslyšeny. Není to snadné. Snad Bůh nejlépe ví, co je pro daného člověka nejlepší, byť to není nejlepší pro jeho nejbližší. Důvěřovat Bohu i přes těžkou zkušenost nevyslyšené modlitby o uzdravení je náročné. Ale nezbývá než se toho odvážit.