Úterý 9. 1. 2024 – 1. týden v mezidobí

1 Sam 1,9-20

Když se v Silu najedli a napili, Anna vstala a šla před Hospodina. Kněz Eli seděl v křesle u veřejí před branou Hospodinovy svatyně. Měla hořkost v duši, modlila se k Hospodinu a plakala a plakala. Učinila pak tento slib: "Hospodine zástupů, jestliže konečně shlédneš na ubohost své služebnice a rozpomeneš se na mě, jestliže nezapomeneš na svou služebnici a dáš své služebnici mužského potomka: dám jej Hospodinu pro všechny dny jeho života a nůžky se jeho hlavy nedotknou."

Když se stále více modlila před Hospodinem, Eli pozoroval její ústa. Anna totiž mluvila ve svém srdci, pouze rty se jí pohybovaly, hlas ale nebyl slyšet; proto ji Eli pokládal za opilou a řekl jí: "Jak dlouho ještě budeš opilá? Prober se už z toho vína!" Anna odpověděla: "Ne, můj pane, jsem žena s bolestí v duši; víno ani jiný opojný nápoj jsem nepila. Jen své srdce jsem vylévala před Hospodinem. Nepokládej svou služebnici za špatnou ženu, vždyť až dosud jsem mluvila z velkého žalu a soužení." Eli jí na to řekl: "Jdi v pokoji a Bůh Izraele nechť ti dá, oč jsi ho prosila." Anna pravila: "Kéž tvá služebnice nalezne přízeň ve tvých očích." Žena pak odešla svou cestou. Jedla a nebyla už smutná. Ráno vstali, poklonili se před Hospodinem a dali se na zpáteční cestu domů do Ramy. Elkana poznal svou ženu Annu a Hospodin se na ni rozpomenul. Anna počala, a když uplynul čas, porodila syna, dala mu jméno Samuel a pravila: "Od Hospodina jsem si ho vyžádala."

I když má Elkana svou ženu Annu rád a dává jí to najevo, on se nevzdává své touhy po dítěti, v čemž vidí naplnění svého poslání. Proto s nevzdává a modlí se k Hospodinu celou silou své víry. Vymodleným dítětem má být chlapec, kterého však Anna nechce pro sebe, ale chce ho odevzdat Hospodinu. Svou modlitbu myslí zcela vážně, i když to může působit jako takový „obchod“ s Hospodinem. Spíše však jde o odevzdání se do Boží vůle. Kněz Eli, který ji pozoruje, pozoruje její úpornou modlitbu, její ponořenost do ní, která je ovšem děje v tichu, což nebylo obvyklé, si myslí, že je podnapilá. Ona se na jeho otázku neurazí, ale vysvětluje mu své počínání. To Eliho přesvědčí natolik, že jí slíbí vyslyšení její modlitby, což se také stane. Anna může být člověku vzorem úporností své modlitby, ponořeností do ní, pokorou a odevzdaností do Božího rozhodnutí. Bůh neobchoduje s vyslyšením, ale jistě oceňuje důvěru a nezištnost modlitby. Anna s Elkanou slib posléze splní. Dnes by pro nás bylo obtížné přijmout, že někdo rozhodl o našem životě ještě před naším narozením, ale v tehdejším světě to bylo bráno jako samozřejmé. Rodiče vždycky do jisté míry určují budoucnost svých dětí, ale děti nejsou na světě k plnění ambic a slibů svých rodičů. Annina neplodnost však byla Hospodinovým záměrem, proto její slib přijal.

Možná tu lze vidět i určitý spirituální moment, který je platný dodnes. Anna se vroucně modlí, díky její pokoře se jí dostane i lidské podpory, což ji uklidní natolik, že je schopná opustit svůj smutek, svou zapouzdřenost v neštěstí a stává se otevřenou pro budoucnost. A to, co bylo předtím nemožné, najednou jde. Člověk musí vyjít ze své zalezlosti, utápění se ve smutku, frustraci, utrpení, fixovanosti na negativní stránku života, aby se mohl nadechnout, aby se mohl rozhlédnout a pokračovat v životě. Modlitba k tomu může vést, když je člověk schopen se v ní skutečně odevzdat Bohu.

Mk 1,21b-28

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš hned v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona. V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu přísně rozkázal: "Mlč a vyjdi z něho!" Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

Ježíš učí jako ten, kdo má moc, což dokazuje i svými činy. Je autoritou. Jeho autorita je opravdu silná, vyvádí lidi z míry, naplňuje je úžasem. Ježíš ovládá nečisté duchy, staví přítrž zlu. A to tak, že se se zlem odmítá jakkoliv paktovat, i když jeho nositelé (nečistí duchové) mluví pravdu. Jenže taková pravdivá výpověď je spíše na škodu. Proto Ježíš odmítá svědectví od nečistého ducha. Ježíš lidem imponuje, a tak se stává velmi populárním, hvězdou první kategorie. Možná to není ve skutečnosti Ježíš se svým poselstvím, kdo jim imponuje, nýbrž to, že někdo vyřeší jejich problémy, že je zbaví problémů a oni pro to nemusí mnoho udělat.  Jinak by ho tak snadno neopustili, když došlo ke konfrontacím s veřejnou mocí.

Ani na jejich přízni Ježíš nestavil své poslání, protože dobře věděl, jak pomíjivá je lidská přízeň.