Středa 9. 2. 2022 – 5. týden v mezidobí

1 Král 10,1-10

Když slyšela královna ze Sáby, co se mluví o Šalomounovi, přišla, aby ho zkoušela vybranými otázkami. Přibyla do Jeruzaléma s velmi početnou družinou, velbloudi byli obtíženi vonnými látkami, množstvím zlata a drahých kamenů. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. Šalomoun jí odpověděl na všechny její otázky; nic nebylo před králem skryto, co by jí nemohl vysvětlit. Když královna ze Sáby poznala všechnu Šalomounovu moudrost, palác, který si vystavěl, jak se jedlo u jeho stolu, příbytky jeho hodnostářů, chování těch, kdo ho obsluhovali, a jejich roucha, jeho číšníky, celopaly, které obětoval v Hospodinově domě – zůstala bez dechu a řekla králi: „Skutečně bylo pravda, co jsem ve své zemi slyšela o tobě a tvé moudrosti. Nechtěla jsem věřit tomu, co se říkalo, dokud jsem nepřišla a neviděla na vlastní oči, a hle – ani polovina mi nebyla oznámena. Předčíš moudrostí a štěstím zvěst, kterou jsem slyšela. Šťastné tvé ženy, šťastní tvoji zdejší služebníci, kteří stále stojí před tebou a poslouchají tvou moudrost! Veleben buď Hospodin, tvůj Bůh, který si v tobě zalíbil a posadil tě na trůn Izraele! Hospodin miluje Izraele navěky, a proto tě ustanovil králem, abys konal právo a spravedlnost.“ Potom dala králi sto dvacet hřiven zlata, velké množství vonných látek a drahého kamení. Nikdy se již nepřineslo takové množství vonných látek jako to, které dala králi Šalomounovi královna ze Sáby.

Příběh s královnou ze Sáby (kde Sába byla, není moc jasné) ukazuje, jak se Šalomoun díky daru, který si vyprosil od Hospodina, stává proslulým po celém tehdy známém světě. Královna chválí Šalomouna a královský dvůr, velkolepost Chrámu, ale především – a to je hlavním sdělením textu – Hospodina, neboť jen díky němu má Šalomoun svou moudrost a svou moc a jen díky Hospodinu je Izrael vyvoleným a milovaným národem, jemuž Hospodin slíbil svou věrnost navěky.

Užívání Božích darů v intencích jeho dárce s sebou přináší jejich rozmnožení, jejich účinnost. Dary od Boha (a sv. Pavel říká „co máš, co bys nebyl dostal“) jsou určeny pro prospěch celku, k obohacení všech skrze obdarovaného; nemají sloužit jen k budování kariéry a sebeprezentace dotyčného. A dary je třeba rozvíjet natolik, nakolik je to možné.

Mk 7,14-23

Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.“ Když (pak odešel) od zástupu a vstoupil do domu, ptali se ho jeho učedníci na ten výrok. Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí? Vždyť to mu přece nevchází do srdce, ale do žaludku a odchází do stoky.“ Tím (Ježíš) prohlásil za čisté všechny pokrmy. Dále řekl: „Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

Ježíš pokračuje ve svém výkladu po sporu s farizeji a zákoníky o smysl Božích ustanovení. Vysvětluje, že všelijaké předpisy o očistě nemohou člověka učinit vnitřně čistým – a to je to podstatné. Čisté ruce a čisté nádobí, košer pokrmy jsou jistě užitečné (dnes bychom řekli z důvodů hygienických, dietetických a estetických), ale nezaručují čistotu srdce, čistotu vztahu k Bohu. Mohou se dokonce stát brzdou tohoto vztahu, výmluvou, bariérou, za níž se lze před Bohem a jeho nároky schovávat. Tohle zákonictví nás ohrožuje i dnes; proti němu papež František tak vehementně bojuje. Zachovávání tradic a ustanovení nám nesmí sloužit k zakrývání vnitřní prázdnoty, špatnosti a zlých úmyslů všeho druhu.