Úterý 9. 7. 2024 – 14. týden v mezidobí

Oz 8,4-7.11-13

Toto praví Hospodin: „(Izraelité) ustanovili si krále, ale beze mne, dosadili si úředníky, (které) neznám; ze svého stříbra a zlata si udělali modly k své (vlastní) zkáze. Tvé tele je zavrženo, Samaří, proti Samařanům se vznítil můj hněv. Jak dlouho nemohou být očištěni? Neboť i to (tele) vzniklo v Izraeli, zhotovil ho řemeslník, není to Bůh, v jiskry se promění samařské tele. Budou rozsévat vítr a sklidí bouři. (Zrno) nevyžene v stéblo, vzroste, ale nevydá mouku, a i kdyby byla, zhltnou ji cizáci. Když Efraim rozmnožil oltáře na (odpykání) hříchů, staly se mu oltáři k hříchům. Napsal jsem mu mnoho zákonů, jsou pokládány za cizácké. Milují žertvy, obětují maso a pojídají (ho), ale Hospodin v něm nemá zalíbení. Nyní si vzpomene na jejich nepravost a potrestá jejich hříchy: vrátí se do Egypta!“

Prorok Ozeáš, působící v Severní říši (Izraeli)kolem poloviny 8. stol. př. n. l., ohlašuje lidem Boží kritiku na jejich jednání, na jejich odklon od Hospodina, který vedl k modloslužbě, k opuštění Zákona a jeho předpisů a vytvoření předpisů a ustanoveních vlastních, a předpovídá jim důsledky jejich chování. Důsledkem jejich jednání bude zánik svobodného společenství, nové otroctví (symbolické „vrátí se do Egypta“ je předpovědí zkázy, kterou Izraeli přivodili Asyřané. Ta se naplnila v letech 732 a definitivně 722 př. n. l. zánikem Samaří a odvlečením velké části obyvatel Severní říše do Asýrie.

Mt 9,32-38

K Ježíšovi přivedli němého člověka, posedlého zlým duchem. Jakmile byl zlý duch vyhnán, němý začal mluvit. Lidé nad tím žasli a říkali: „Něco takového se dosud v izraelském národě nestalo!“ Ale farizeové tvrdili: „Zlé duchy vyhání s pomocí vládce zlých duchů.“

Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“

Evangelista zde shrnuje několik akcí, z nichž ono uzdravení a kritika farizejů jsou rozvedeny ve 12. kapitole. V této chvíli Ježíš kritiku farizejů, jež stojí v protikladu k úžasu lidí, nekomentuje a pokračuje ve své činnosti učitelské i uzdravující. Ježíš velmi citlivě reaguje na situaci lidí, s nimiž se setkává: jsou ve svých starostech, potížích, útrapách ponecháni sami sobě, farizeje, saduceje ani učitele Zákona nezajímají. Nikdo se o ně nezajímá, nestará, není s nimi v jejich situaci, nehledá pro ně a s nimi východisko z jejich složité životní situace. Proto se Ježíš obrací na své učedníky a naléhavou výzvou. Těch, kdo jsou potřební, je mnoho, těch, kdo jsou ochotni s jejich situací něco dělat, moc málo. Je třeba prosit o lidi ochotné se angažovat pro druhé. Mezi ně mají patřit i oni sami. A to se, zdá se, nezměnilo až dodnes. Nejde primárně o kněze a řeholníky, nýbrž o každého, kdo vnímá jako Ježíš, že je třeba pro lidi, kteří jsou ponechání ve svých problémech, něco udělat.