Pátek 9. 8. 2024 – 18. týden v mezidobí, svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže (Edith Stein)

Oz 2,16b.17b.21-22

Toto praví Hospodin: „Přemluvím svůj lid, nevěrnou nevěstu, zavedu ji na poušť, a budu mluvit k jejímu srdci. Bude poslušná jak ve dnech své mladosti, jako když vycházela z egyptské země. Zasnoubím se s tebou navěky, zasnoubím se s tebou spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním. Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina.“

Milostná píseň Hospodinova vůči jeho lidu. I prorok Ozeáš používá pro vztah Hospodina a Izraele svatební metaforiku. Ač je Izrael nevěrný, přesto Hospodin jej miluje, zůstává věrným partnerem. Jediné po čem touží, je láska Izraele, proto udělá vše pro to, aby se Izrael vrátil k němu, milujícímu partnerovi. Svými dary spravedlnosti, práva, věrnosti povede Hospodin svůj lid k navázání intimního vztahu s ním.

Láska je trpělivá, říká sv. Pavel ve své velepísni na lásku (1 Kor 13). Hospodin je vzorem odpouštějící lásky a věrnosti. Ale i Izrael musí nakonec odpovědět na Boží výzvu, protože bez této odpovědi věrnost a velkorysost Boží zůstávají pouze zneuznanou otevřenou nabídkou. Vztahy musejí být vždy oboustranné, jinak soužití nefunguje.

Mt 25,1-13

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Tohle podobenství vyvolává občas kontroverzi: proč se ty moudré panny nerozdělily? A ty druhé byly snad pouze neprozíravé, ne pošetilé, jak bývají vykládány a zobrazovány, i když v řečtině je použito slovo znamenající hloupý, bláznivý, pošetilý. Přece i ony věrně čekaly na ženicha! Podobenství není o psychologii panen, nýbrž o připravenosti a o tom, že jsou věci, o něž se dělit nelze. Víra je osobní vztah, který nelze druhému předat, nemohu se dělit ani o své dary – mohu jimi být užitečný, ale nemohu je předat, rozdělit se o ně. A o to jde. Každý máme své osobní jedinečné povolání i poslání a to máme naplňovat, jeho realizaci nemáme odkládat napříště. Prozíravé či moudré panny (v řečtině je slovo znamenající rozumný, prozíravý, uvážlivý) jsou symbolem člověka, který žije ve shodě sám se sebou, se svým přesvědčením ve velkorysosti srdce a angažovanosti pro dobro; ty druhé panny pak symbolem člověka, který neví coby, je nespokojený a stále očekává, že někdo věci vyřeší za něj, proto se neangažuje nebo ne tak moc, protože kdo ví, co bude… Šance naplnit smysluplně život jej může tak minout.

Není času nazbyt, protože nikdo z nás neví, jak dlouho ještě…. Lze propást dobu příhodnou. A to není jen o okamžiku smrti, nýbrž i o životě a jeho šancích. I nám se mohou zavřít dveře, protože jsme pohodlní, příliš dlouho váháme nebo očekáváme „zázrak“, hlas z nebe, znamení nebo leccos takového.

Podobenství je varováním, aby člověk nepromeškal čas, který má k dispozici. Prokrastinace může mít katastrofální následky.