Sobota 9. 9. 2023 – 22. týden v mezidobí

Kol 1,21-23

Bratři! I vy jste byli kdysi odcizeni (Bohu) a s ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on (i s vámi) obnovil dobrý poměr skrze (Kristovo) lidské tělo vydané na smrt.

To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. Jen musíte vytrvat ve víře, opřeni o pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, (kterou vám přineslo) evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.

Bůh si přeje společenství s člověkem a udělá pro to vše, ale záleží na člověku, zda je i on k tomu ochoten. I on ze své strany musí udělat vše, co může. Autor listu to charakterizuje jako vytrvání ve víře a setrvání v naději, která plyne z evangelia. Naděje plynoucí z evangelia je zakotvení v přesvědčení o účinnosti Boží nabídky člověku skrze Ježíše Krista. Může to znít jako zbožná fráze a může se to tak i chápat, ale může se to stát i realitou v životě člověka, když to přes výhrady rozumu přijme. Nejde o podceňování rozumu, nýbrž o schopnost naděje proti vší naději, jak říká Pavel. Věřit ve vítězství dobra a ve smysl oběti je v tomto světě vzácné. My bychom měli být těmi, kdo tuto víru a naději žijí a vyzařují.

Lk 6,1-5

 (Jednou) v sobotu procházel (Ježíš) obilím. Jeho učedníci trhali klasy, rukama je vydrolovali a jedli. Několik farizeů namítalo: „Proč děláte, co se v sobotu nesmí?“ Ježíš jim odpověděl: „Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad on i jeho družina? Jak vešel do Božího domu, vzal posvátné chleby, jedl sám a dal i své družině? A ty přece smějí jíst jenom kněží!“ A řekl jim: „Syn člověka je pánem nad sobotou.“

Konfrontace učených farizejů a hladových učedníků je tvrdá. Jejich kritika je téměř výsměchem. Vytahují formální pravidla a jejich dodržování, aniž si všimnou, že těm kritizovaným jde o zdraví nebo i o život. Ježíš je usadí příkladem z Písma (1 Sam 21,2-7), který je mnohem těžšího kalibru než „provinění“ učedníků. Ježíš je pánem nad sobotou, protože sobota jakožto den odpočinku je darem pro člověka, darem svobody a radosti, darem života, nikoliv dnem strachu z přestoupení, bičem na člověka. Pravidla jsou nutná a užitečná, nesmí se však stát tak samoúčelná, že se stanou pravým opakem toho, co mají chránit.

Je jednoduché schovat se za pravidla a přehlédnout člověka. I když to možná ti farizejové nemysleli úplně zle, byli skutečně slepí. Zamilovat se do pravidel, nezkoumat je, slepě jim věřit a měřit jimi život – svůj vlastní i těch druhých – je cestou ničení života, veškerého růstu.