Pondělí 9. 9. 2024 – 23. týden v mezidobí
1 Kor 5,1-8
Bratři! Proslýchá se, že je u vás nemravnost, a to taková, jaká (se nevyskytuje) ani u pohanů, že totiž
někdo žije s manželkou vlastního otce. A vy jste přitom ještě nadutí, místo abyste byli zarmouceni a
odstranili ze svého středu toho, kdo se dopustil takového činu. Já jsem sice tělesně od vás daleko, ale
duchem jsem mezi vámi a pronesl jsem už rozsudek – jako bych byl mezi vámi – nad tím, kdo udělal
něco takového. Shromážděte se ve jménu (našeho) Pána Ježíše – já budu duchovně přitom – a mocí
našeho Pána Ježíše ať je ten člověk vydán satanovi, aby tak tělo bylo důkladně ztrestáno, ale duch aby
byl zachráněn v onen den Páně.
Není dobré, že se vychloubáte. Nevíte, že kousek kvasu prokvasí celé těsto? Odstraňte ten starý kvas,
aby se z vás stalo nové těsto. Jste totiž jako nekvašený chléb. Vždyť náš velikonoční beránek – Kristus
– je už obětován. Proto slavme svátky ne se starým kvasem, ani s kvasem, který znamená špatnost a
nešlechetnost, ale s nekvašenými chleby, to je: s upřímností a životem podle pravdy.
Jako apoštol a zakladatel obce zůstal Pavel pro korintské křesťany hlavní autoritou, i když to nebylo
vůbec bezproblémové. V této části listu se Pavel vyjadřuje k etickým otázkám života obce a naléhá na
adresáty, aby se distancovali od někoho, kdo překračuje všechny normy sexuálního života. Není
dovolené, dokonce ani v rámci benevolentnějších antických sexuálních zvyklostí, aby otec a syn
sexuálně žili s jednou ženou, nejspíš macechou syna. Otec byl buď vdovec, nebo rozvedený a znovu se
oženil. Zřejmě měl mladou ženu, která mu byla nevěrná s jeho synem. Tím byla výrazně narušeno
manželské soužití i rodinná integrita. V tomto ohledu navazuje Pavel velmi striktně na židovskou
tradici. Vyloučení hříšníka ze společenství není aktem povýšenosti nad ním, nýbrž snahou o jeho
nápravu a také o zachování integrity celého společenství. Ke konkrétnímu případu pak připojuje Pavel
i obecné naučení a vybízí k pokoře a mravnému životu, jak to odpovídá těm, kdo Krista následují.
Lk 6,6-11
Ježíš vešel v sobotu do synagogy a učil. Byl tam člověk s ochrnulou pravou rukou. Učitelé Zákona a
farizeové si na (Ježíše) dávali pozor, zdali uzdravuje v sobotu, aby ho měli z čeho obžalovat. On však
znal jejich myšlenky a řekl tomu muži s ochrnulou rukou: „Vstaň a postav se doprostřed.“ On vstal a
postavil se tam. Ježíš jim řekl: „Ptám se vás: Smí se v sobotu jednat dobře, anebo zle: život zachránit,
anebo zahubit?“ Rozhlédl se po všech kolem a řekl mu: „Vztáhni tu ruku!“ On to udělal, a ruka byla
zase v pořádku. Oni však byli plní zuřivosti a umlouvali se, co by mohli Ježíšovi udělat.
Další z konfliktů mezi Ježíšem a strážci Zákona. Nejenom že se Ježíš staví proti formálnímu výkladu
Zákona, který byl dán jako dar a nástroj vyvolenému lidu na ochranu života celé pospolitosti, ale
odhaluje, že vlastně o toho dotyčného člověka jeho odpůrcům vůbec nejde. Člověk a jeho vážný
zdravotní problém se farizejům a zákoníkům stává pouhým prostředkem v kontroverzi s Ježíšem.
Ježíšovi protivníci dobře vědí, že Ježíšovi jde o podstatu Zákona, totiž o zvěst o dobrém Bohu, který se
ujímá člověka, který chce pro člověka život v plnosti, a to jim v dané situaci vadí, protože jim to vyráží
zbraň z ruky, snižuje jejich důležitost, autoritu a kompetenci.
Toto schéma jednání se opakuje stále. Ve sporech nakonec leckdy nejde o věc samu, nýbrž o vlastní
důstojnost, důležitost, sebeúctu a majetnický nárok na pravdu, o znemožnění protivníka.
