Sk 3,11-26
11Zatímco se držel Petra a Jana, všechen lid se k nim seběhl do sloupoví, které se nazývá Šalomounovo, a byli vyděšení. 12Když to Petr uviděl, promluvil k lidu:„Muži izraelští, proč nad tím žasnete a proč tak upřeně hledíte na nás, jako bychom vlastní mocí nebo zbožností způsobili, že on chodí? 13Bůh Abrahamův, «Bůh» Izákův a «Bůh» Jákobův, Bůh našich otců oslavil svého služebníka Ježíše, kterého vy jste vydali a zřekli se ho před tváří Piláta, když se ho rozhodl propustit. 14Svatého a Spravedlivého jste se zřekli a vyžádali jste si, aby vám byl darován muž vrah. 15Zabili jste Původce života, kterého Bůh vzkřísil z mrtvých; my jsme toho svědky. 16A tohoto muže, kterého vidíte a znáte, na základě víry v Ježíšovo jméno toto jméno upevnilo a víra, která je skrze něho, mu dala toto plné zdraví před očima vás všech. 17A nyní, bratři, vím, že jste to udělali z nevědomosti, stejně jako vaši vůdcové.
18Bůh však takto splnil, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Mesiáš bude trpět. 19Učiňte tedy pokání a obraťte se, aby byly vymazány vaše hříchy, 20a přišly časy osvěžení od Pánovy tváře, a aby poslal určeného vám Mesiáše, Ježíše. 21Nebe ho musí přijmout až do časů obnovy všech věcí, jak o tom Bůh od věků mluvil ústy «všech» svých svatých proroků. 22Mojžíš řekl:‚Proroka vám vzbudí Pán, váš Bůh, z vašich bratrů jako vzbudil mne; toho budete poslouchat ve všem, co by vám řekl. 23A stane se, že každá duše, která neuposlechne toho proroka, bude vyhlazena z lidu.‘ 24Také všichni proroci, kteří mluvili od Samuela dále, zvěstovali i tyto dny. 25Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi otci, když řekl Abrahamovi:‚A v tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.‘ 26Vám nejprve Bůh vzbudil svého služebníka a poslal ho, aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí od vašich špatností.“
(ČSP)
Když všichni žasnou a jsou otřeseni nad uzdravením chromého, protože jde o věc zcela mimo lidské chápání a možnosti, nepřivlastňuje si Petr slávu zázračného dění, nýbrž využívá situace k tomu, aby hlásal evangelium, aby obrátil pozornost k Ježíši Kristu. Přitom se jeho hlásání nese v pozitivním duchu, jakkoliv nezakrývá pravdu. Snaží se respektovat i důstojnost svých adresátů, i když poukazuje na jejich omyly a nedostatky. Nejde tedy o nějakou sofistikovanou strategii a manipulaci s lidmi s cílem si je podmanit; Petrovým cílem je nabídnout nový pohled, nové možnosti, novou cestu víry a interpretace tradice.
Hlásání evangelia může být jen tehdy opravdu úspěšné, když jde o pravdivé svědectví v otevřenosti vůči druhým a jejich světu.
Lk 24,35-48
35 A oni vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat při lámání chleba. 36Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich «a řekl jim: „Pokoj vám.“» 37Vyděsili se a vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. 38 Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci vystupují pochybnosti? 39Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ 40«A když to řekl, ukázal jim ruce a nohy.» 41Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k jídlu?“ 42Podali mu kus pečené ryby «a plást medu». 43Vzal si a pojedl před nimi. 44Řekl jim: „To jsou ta má slova, která jsem k vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně, v prorocích a Žalmech.“ 45Potom otevřel jejich mysl, aby rozuměli Písmu, 46a řekl jim: „Tak je napsáno, že Kristus měl trpět a třetího dne vstát z mrtvých; 47a na základě jeho jména má být všem národům vyhlášeno pokání k odpuštění hříchů, počínajíc od Jeruzaléma. 48Vy «jste» svědky těchto věcí.“
(ČSP)
Učedníkům putujícím do Emaus se dal Ježíš poznat při lámání chleba, takže se v radosti vrátili nazpět, aby se o svou zkušenost podělili s ostatními. A jak si tak sdělují svou zkušenost víry, je najednou Ježíš opět uprostřed nich. Když lidé spolu rozmlouvají o víře v Ježíše Krista a zkušenostech s jejím prožíváním, je Ježíš přítomen. To je důležité poznání. Tím víc udivuje, že ačkoliv s ním jakožto zmrtvýchvstalých Pánem učinili zkušenost, jsou při dalším setkání vyděšeni. Téměř se tomu nechce věřit. Z toho je možné odvodit, že setkání s Ježíšem je vždy nové a překvapující, že to není rutinní záležitost a že člověk si musí dávat pozor, aby nechtěl být pánem věcí a nenamlouval si něco, co ve skutečnosti není nebo je zcela jinak. Ježíš překvapuje a není snadné setkání s ním vždy správně interpretovat, poznat ho. Učedníkům Ježíš podává důkaz o své totožnosti, protože je pověřuje úkolem být svědky, být těmi, na jejichž svědectví bude stát víra a poznání Ježíše následujících generací. Tedy i naše. Znovu se tu objevuje odkaz na Písma a jejich správnou interpretaci. Ježíš učedníkům otevírá mysl – tedy porozumět Písmu znamená něco hlubšího než jen ho číst a fundamentalisticky v zajetém duchu a starých schématech vykládat.
Boží realita je jiná a překvapivá, člověk nemůže být jejím mistrem. Porozumět Písmu, porozumět tomu, co Bůh skrze Písmo a dění sděluje, není vůbec jednoduché a přímočaré, nýbrž je třeba si nechat otevřít mysl od Pána. Je třeba otevřít svou mysl a srdce Božímu působení, přijmout svou vlastní omezenost, omezenost vlastního úsudku, poznání i zkušenosti, aby člověk mohl porozumět a mohl se stát svědkem Boží velikosti a lásky.
Podnět: Modlit se o velkorysé srdce, skutečnou úctu k druhým a porozumění Písmu i světu, aby člověk mohl vydávat pravdivé svědectví o Ježíši Kristu, Synu Božím.
