Mt 21,1-11
Když se přiblížili k Jeruzalému a přišli do Betfage na Olivové hoře, poslal Ježíš dva učedníky a řekl jim: „Jděte do vesnice, která je před vámi, a hned naleznete přivázanou oslici a s ní oslátko. Odvažte je a přiveďte ke mně. A kdyby vám někdo něco říkal, odpovězte: ‚Pán je potřebuje.‘ A ten člověk je hned pošle.“ To se stalo, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka: ‚Povězte dceři siónské: Hle, král tvůj přichází k tobě, tichý a sedící na oslici, na oslátku té, která je podrobena jhu.‘
Učedníci šli a učinili, co jim Ježíš přikázal. Přivedli oslici i oslátko, položili na ně pláště a on se na ně posadil. A mohutný zástup prostíral na cestu své pláště, jiní odsekávali ratolesti stromů a stlali je na cestu. Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: „Hosanna Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově! Hosanna na výsostech!“
Když vjel Ježíš do Jeruzaléma, po celém městě nastal rozruch; ptali se: „Kdo to je?“ Zástupy odpovídaly: „To je ten prorok Ježíš z Nazareta v Galileji.“
Ježíš sice jede na oslu, ale jeho vstup do Jeruzaléma je skutečně královský. Následuje tak Šalomouna, který také jel v Jeruzalémě v 10. století před naším letopočtem na oslici, aby byl korunován na krále jako nástupce Davidův (1 Král 1,33-34). Stal se králem míru, zatímco David byl králem války.
Celé město je na nohou. Dochází opět k třídění duchů, třídění postojů, rozdělení těch, kteří se radují, a těch, kterým je to lhostejné. Jedni provolávají Ježíšovi slávu, to jsou ti, kteří ho znají a uznávají. Jiní se ptají „Kdo to je?“, protože o něm nic nevědí.
Ke které skupině patříme my? Kdo je pro mě tento král korunovaný a vyvýšený na kříži? Je pro mě králem slávy? Spojím s ním svůj život? I tehdy, když bude umírat na kříži?
Králem slávy může pro mě být jen tehdy, když já mu zachovám věrnost. A to lze, protože vím, že jeho smrtí vše nekončí, že pak následuje jeho sláva.
