Dan 13,1-64
1V Babylónu bydlel muž jménem Jójakím. 2Vzal si za ženu Zuzanu, dceru Chilkijášovu. Byla velmi krásná a bohabojná. 3Její rodiče byli spravedliví a vychovali svou dceru podle Mojžíšova zákona. 4Jójakím byl velmi bohatý a měl při svém domě zahradu. U něho se scházeli židé, protože byl ze všech nejváženější. 5Toho roku byli ustanoveni jako soudci z lidu dva starší, o jakých Panovník řekl: „Vyšla svévole z Babylónu od starších, soudců,“ kteří byli považováni za správce lidu. 6Bývali hosty v Jójakímově domě a přicházeli k nim všichni, kdo vedli soudní při.
7Když se v poledne lid rozešel, vycházívala Zuzana, aby se prošla v zahradě svého muže. 8Oba starší ji pozorovali každý den, jak vychází a prochází se, a zatoužili po ní. 9Pomátli se na rozumu a odvrátili své oči tak, že nehleděli k Nebi a nepamatovali na spravedlivé soudy Boží. 100Oba byli posedlí vášní po ní, ale nesvěřili se jeden druhému se svým trápením. 11Styděli se totiž svěřit se se svou touhou obcovat s ní. 12Každý den však dychtivě číhali, aby ji viděli. 13Jednou řekli jeden druhému: „Pojďme domů, je čas k obědu.“ Vyšli a rozešli se, 14ale vrátili se a sešli se na stejném místě. Sdělili si důvod toho, přiznali se ke své vášni a společně začali hledat vhodnou chvíli, kdy by Zuzanu zastihli samotnou.
15Když tak čekali na příhodný den, vyšla jako včera a předevčírem pouze se dvěma služkami. Protože bylo vedro, zatoužila vykoupat se v zahradě. 16Nebyl tam nikdo, až na ty dva starší, kteří ji z úkrytu pozorovali. 17Zuzana řekla služkám: „Přineste mi olej a voňavku, a zavřete dveře zahrady, abych se mohla vykoupat.“ 18Učinily, jak jim řekla, zavřely dveře zahrady a odešly postranními dvířky, aby přinesly, co jim nařídila. Neviděly ty starší, protože byli ukryti. 19Jakmile služky vyšly, oba starší se zvedli, přiběhli k ní 20a naléhali: „Dveře zahrady jsou zavřené, nikdo nás neuvidí, dychtíme po tobě, buď nám po vůli! 21Jestliže ne, dosvědčíme, že tu byl s tebou nějaký mladík, a že jsi proto poslala služky pryč.“
22Zuzana zabědovala: „Ze všech stran jsem sevřena. Když to udělám, bude to má smrt, neudělám-li to , neuniknu vašim rukám. 23Lépe mi bude, když to neudělám a padnu do vašich rukou, než abych zhřešila před Hospodinem.“ 24Začala hlasitě křičet, ale oba starší ji překřičeli. 25Jeden z nich odběhl a otevřel dveře zahrady. 26Jakmile obyvatelé domu uslyšeli ze zahrady křik, přiběhli postranními dvířky podívat se, co se jí stalo. 27Starší přednesli své obvinění. Služebníci se velmi zastyděli, protože něco podobného nikdy nebylo o Zuzaně vysloveno.
28Druhého dne se lid sešel k jejímu muži Jójakímovi. Přišli i ti dva starší, plni zlých úmyslů proti Zuzaně, aby ji přivedli na smrt. 29Řekli před lidem: „Pošlete pro Zuzanu, dceru Chilkijášovu, Jójakímovu ženu.“ Poslali pro ni. 30Přišla ona i její rodiče a děti a všichni její příbuzní. 31Zuzana byla velmi líbezná a krásného vzhledu. 32Aby se ti zlotřilci nasytili její krásou, poručili ji odhalit, měla totiž zahalený obličej. 33Plakali ti, kdo byli s ní, i všichni, kdo ji viděli. 34Oba starší pak povstali uprostřed lidu a vložili ruce na její hlavu. 35Ona s pláčem pohlédla k nebi, neboť svým srdcem se s důvěrou upínala k Hospodinu. 36Starší pak vyprávěli: „Když jsme se sami procházeli v zahradě, ona vešla se dvěma dívkami, dala zavřít dveře zahrady a dívky propustila. 37Tu k ní přišel mladík, který byl předtím ukrytý, a ležel s ní. 38My jsme byli v rohu zahrady, a když jsme viděli tu nepravost, běželi jsme k nim 39a viděli jsme je spolu obcovat. Jeho jsme se však nemohli zmocnit, protože byl silnější než my, otevřel dveře a uprchl. 40Ji jsme chytili a vyptávali se, kdo je ten mladík, 41ale nechtěla nám to říci. Toto dosvědčujeme.“ Shromáždění jim uvěřilo jako starším lidu a soudcům a odsoudili ji k smrti.
42Zuzana hlasitě zvolala: „Bože věčný, který znáš skryté věci, který víš všechno dřív, než se to stane, 43ty víš, že křivě proti mně svědčili. Hle, mám zemřít, ačkoli jsem neučinila nic z toho zlého, co o mně vypověděli.“ 44Hospodin vyslyšel její hlas. 45Když ji odváděli na smrt, probudil Bůh svatého ducha v mladém jinochu, který se jmenoval Daniel. 46Ten hlasitě zvolal: „Já jsem čist od její krve!“47Všechen lid se k němu obrátil a ptali se: „Co znamenají slova, která jsi promluvil?“ 48On stál uprostřed nich a řekl: „Jste pošetilí, synové Izraele? Bez vyšetřování a bez jasného důkazu jste odsoudili izraelskou dceru. 49Obnovte soud, tito dva svědčili proti ní křivě.“ 50Všechen lid se rychle vrátil. Starší lidu mu řekli: „Posaď se zde uprostřed nás a vylož nám to; Bůh ti dal zřejmě moudrost stáří.“
51Daniel jim řekl: „Oddělte ty dva daleko od sebe a já je vyslechnu.“ 52Když oddělili jednoho od druhého, zavolal jednoho z nich a řekl mu: „Ty, který jsi po všechny dny až do stáří páchal zlo, teď vyjdou najevo tvé dřívější hříchy. 53Soudil jsi nespravedlivě, nevinné jsi odsuzoval a viníky propouštěl, ačkoli Hospodin praví: ‚Nezabiješ nevinného a spravedlivého!‘ 54A teď mluv! Jestliže jsi ji opravdu viděl, pověz: Pod kterým stromem jsi je viděl spolu obcovat?“ On odpověděl: „Pod lentiškem.“ 55Řekl mu Daniel: „Věru, zalhal jsi ve svůj neprospěch. Hle, anděl Boží má už od Boha rozkaz, aby tě rozťal vpůli!“ 56Dal ho odvést pryč a rozkázal přivést druhého. Tomu řekl: „Plemeno kenaanské a ne judské, krása tě omámila, vášní je zvráceno tvé srdce. 57Takhle jste se chovali k dcerám izraelským a ony ze strachu se vám podvolovaly, ale dcera judská si nedala líbit vaši svévoli. 58Teď mi řekni: Pod kterým stromem jsi je přistihl spolu obcovat?“ Odpověděl: „Pod dubem.“ 59Daniel mu řekl: „Věru, i ty jsi zalhal ve svůj neprospěch. Anděl Boží už čeká, má meč, aby tě rozťal vpůli; tak vás oba zahubí.“
60Celé shromáždění začalo hlasitě volat a chválilo Boha, který zachraňuje ty, kdo v něho doufají. 61Obořili se na ty dva starší, neboť Daniel je usvědčil slovy jejich vlastních úst z křivého svědectví, a udělali s nimi to zlé, co oni chtěli učinit bližnímu. 62Jednali podle zákona Mojžíšova a zabili je. Tak byla toho dne zachráněna nevinná krev. 63Chilkijáš a jeho žena chválili Boha za svou dceru Zuzanu s Jójakímem, jejím mužem, a všemi příbuznými, že se na ní nenašlo nic hanebného.
64Od toho dne po všechny další dny se stal Daniel velkým v očích lidu.
(ČEP)
Deuterokanonický příběh ctnostné Zuzany a dvou chtivých starších je poměrně dobře znám a často také býval námětem obrazů: krásná Zuzana a dva po ní toužící muži, kteří, když nedosáhli svého, se rozhodli pomstít. Jak obvyklé schéma jednání! Je až s podivem, jak snadno se jim podařilo zmanipulovat dav, aby Zuzanu ukamenoval. A nebýt Božího zásahu skrze odvážného Daniela, tak by k tomu i došlo. Jak snadno jde manipulovat davem, zvláště když to dělá někdo, kdo má úřední moc, jak snadno jsme manipulovatelní! Naštěstí se občas vyskytují takoví Danielové, kteří dokážou odhalit celou manipulaci a zjednat nápravu. Mezi ně v dnešní době patří i papež František. Z jeho poselství urbi et orbi připojuji poslední část:
„Obejmout jeho kříž znamená najít odvahu obejmout všechny rozpory nynější doby, vzdát se na chvíli svého bažení po všemohoucnosti a majetku a dát prostor kreativitě, kterou může vzbudit jedině Duch svatý. Znamená to najít odvahu otevřít prostory, kde všichni pocítí, že jsou povoláni, a dopustit nové podoby pohostinnosti, bratrství a solidarity. V jeho kříži jsme byli spaseni, abychom přijali naději, které umožníme posilovat a podporovat všechna možná opatření a cesty, jež nám mohou pomoci se opatrovat a chránit. Obejmout Pána, abychom objali naději: to je síla víry, která osvobozuje od strachu a dává naději.“
Papež mimo jiné ve své promluvě vyzývá k modlitbě a tiché službě jako našim hlavním zbraním. Modlila se Zuzana i Daniel; modlit se znamená odevzdat Bohu především sebe sama v jistotě jeho reakce, přestože nemůžeme předvídat, jaká bude.
Jan 8,1-11
Ježíš však odešel na Olivovou horu. 2Na úsvitě přišel opět do chrámu a všechen lid se k němu shromažďoval. On se posadil a učil je. 3Tu k němu zákoníci a farizeové přivedou ženu, přistiženou při cizoložství; postavili ji doprostřed 4a řeknou mu: "Mistře, tato žena byla přistižena při činu jako cizoložnice. 5V zákoně nám Mojžíš přikázal takové kamenovat. Co říkáš ty?" 6Tou otázkou ho zkoušeli, aby ho mohli obžalovat. Ježíš se sklonil a psal prstem po zemi. 7Když však na něj nepřestávali naléhat, zvedl se a řekl: "Kdo z vás je bez hříchu, první hoď na ni kamenem!" 8A opět se sklonil a psal po zemi. 9Když to uslyšeli, zahanbeni ve svém svědomí vytráceli se jeden po druhém, starší nejprve, až tam zůstal sám s tou ženou, která stála před ním. 10Ježíš se zvedl a řekl jí: "Ženo, kde jsou ti, kdo na tebe žalovali? Nikdo tě neodsoudil?" 11Ona řekla: "Nikdo, Pane." Ježíš jí řekl: "Ani já tě neodsuzuji. Jdi a už nehřeš!"
I tento pro Janovo evangelium poněkud netypický příběh (v jednom starém rukopise je dokonce zařazen do Lukášova evangelia) je dobře znám, a dokonce parafrázován jako mariánský vtip. Je trochu jiný než příběh se Zuzanou, protože ta žena se skutečně dopustila špatného jednání. O tom, že na to jednání byli dva a oba by byli zasloužili stejný trest podle Zákona, příběh ovšem nic nepraví, protože jde o něco jiného. Ale možná ti, kdo ji chtěli odsoudit, nebyli tak daleko od těch dvou chtivých starců. Ona žena jim však především sloužila jako instrument (takže jim ve skutečnosti zas až tak moc nešlo o Zákon a vlastně už vůbec ne o ni), aby mohli Ježíše znemožnit (podobně jako s tím penízem daně): buď bude tvrdý a bude se držet Zákona, pak se ukáže jako nemilosrdný a popře svou pověst „přítele hříšníků“, nebo bude benevolentní, a pak ho budou moci nařknout z toho, že znevažuje Zákon, a odsoudit. Ježíš je však chytil do jejich vlastní pasti, takže jim nezbylo než se vytratit. A pak se obrací na tu ženu, protože mu jde především o ni: o její život – fyzický i vnitřní. Svou láskou ji uzdravuje. Těžko si představit, že by poté jednala jako dřív.
Podnět: Dříve než se člověk přidá na nějakou stranu, která druhé (nemilosrdně) soudí, měl by si zjednat jasno, měl by se snažit dobrat pravdy, hledat relevantní informace, aby se nestal nástrojem manipulace a nemanipuloval jinými. A hlavně by měl přemýšlet, zda jde skutečně o nápravu věcí. Neznamená to bezbřehou toleranci, ale kritický náhled, který usiluje primárně o spravedlnost a dobro, nikoliv o sebeprosazení, pomstu či jakékoliv jiné uspokojení vlastního já na úkor druhých.
