Ez 47,1-9.12
Potom mě přivedl zpět ke vchodu do domu a hle, odspodu prahu domu vyvěrala voda na východ; průčelí domu totiž mířilo na východ. Voda plynula zdola z pravé strany domu jižně od oltáře. 2Vyvedl mě skrze severní bránu a vedl mě okolo směrem ven k venkovní bráně obrácené směrem na východ. A hle, voda crčela z pravé strany. 3Když ten muž vycházel k východu se šňůrou v ruce, odměřil tisíc loket a provedl mě skrze vodu; vody bylo po kotníky. 4Pak odměřil další tisíc a provedl mě skrze vodu; vody bylo po kolena. Opět odměřil tisíc a provedl mě vodou po bedra. 5Potom odměřil další tisíc a byl tu potok, kterým jsem nebyl schopen projít, protože voda vystoupila na úroveň vody k plavání, potoka, který se nedá přebrodit. 6A řekl mi: Viděl jsi přece, lidský synu. Vedl mě a přivedl mě zpět na břeh toho potoka.
7Když jsem se vrátil, hle, na jednom i druhém břehu potoka bylo velmi mnoho stromoví. 8Pak mi řekl: Tato voda vytékající do východní oblasti stekla do Araby. Pronikla až do moře, a když se vlila do moře, byla jeho voda uzdravena. 9I stane se, že každá živá duše, která se bude hemžit všude, kam pronikne potok, bude žít a bude tam velmi mnoho ryb, neboť tam pronikla tato voda. Kamkoli potok pronikne, všechno bude uzdraveno a ožije. 10A stane se, že se k němu postaví rybáři. Od Én-gedí až do Én-eglajimu budou místa k rozprostírání sítí. Co se týče druhu, bude tam ryb velmi mnoho, jako ryb Velikého moře. 11Jeho bažiny a jeho mokřiny však nebudou uzdraveny; byly vydány pro těžbu soli. 12A podle toho potoka vyroste na jednom i druhém břehu všelijaké ovocné stromoví; jeho listí nebude vadnout a jeho ovoce neopadá. Po všechny měsíce ponese rané ovoce, protože voda pro něj vytéká ze svatyně. Jeho ovoce bude k jídlu a jeho listí k léčení.
(ČSP)
Tento text z knihy proroka Ezechiela (proroka babylonského zajetí v 6. stol. př. n. l.) patří do závěrečné části knihy (kapitoly 40-48), v níž prorok podává svou vizi Jeruzaléma a především Chrámu a chrámového okrsku. Chrám v Jeruzalémě je zbořený a pustý (v jedné z dřívějších vizí viděl prorok odcházet Boží slávu z Chrámu), přesto prorok je si jist jeho obnovením, vidí navracet se Boží slávu znovu do Jeruzaléma, do Chrámu. V tomto úryvku jde o pramen, proměňující se v řeku, který vyvěrá zpod Chrámu a teče na jih až do Mrtvého moře a všude, kam se dostane, přináší uzdravení a záchranu života. Nejen jeho vody, ale i stromoví, jež roste po obou březích, má uzdravující sílu, protože je napájeno tímto proudem živé vody, a přináší celoročně ovoce. Obraz uzdravující vody a ovocného stromoví evokuje obraz ráje z knihy Geneze (2. kap.). Tímto idylickým obrazem se inspiroval i prorok Jan, autor knihy Zjevení ve své vizi nového, z nebe sestoupivšího Jeruzaléma.
Palestina byla vždy odkázána na dešťovou vodu, trvalých vodních zdrojů je tu málo, proto je vize hojnosti a životodárné a uzdravující síly spojována s vodou. Tomuto obrazu i my začínáme s měnícími se klimatickými podmínkami pomalu rozumět. Podstatné ovšem na celém obrazu je, že onu životodárnou sílu, která proměňuje vše, čeho se voda dotkne, nemá tato voda sama ze sebe, ale proto, že vytéká ze svatyně. Bůh je vlastním zdrojem života. Ezechiel chce své adresáty svou vizí povzbudit a ujistit, že Bůh zůstává věrný a znovu jim dá ožít.
Dary země jsou zdrojem plného života teprve tehdy, když jsou přijímány jako dary Boží, za něž je třeba děkovat.
Jan 5,1-3a.5-16
1Potom byl židovský svátek a Ježíš vystoupil do Jeruzaléma. 2V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, který má pět sloupořadí. 3V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých, «kteří čekali na pohyb vody. 4Neboť Pánův anděl občas sestupoval do rybníka a vířil vodu. Kdo po zvíření vody první vstoupil do rybníka, býval uzdraven, ať trpěl kteroukoli nemocí». 5Byl tam jeden člověk, nemocný již třicet osm let. 6Když ho Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouhou dobu nemocen, řekl mu:„Chceš být uzdraven?“ 7Nemocný mu odpověděl:„Pane, nemám nikoho, kdo by mě snesl do rybníka, když se voda rozvíří. Zatímco já teprve přicházím, jiný tam sestupuje přede mnou.“ 8Ježíš mu řekl:„Vstaň, vezmi své lehátko a choď.“ 9A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lehátko a chodil. Ten den však byla sobota. 10Židé tomu uzdravenému říkali:„Je sobota; není dovoleno, abys nosil «své» lehátko.“ 11On jim však odpověděl:„Ten, který mě uzdravil, mi řekl:‚Vezmi své lehátko a choď.‘“ 12Otázali se ho:„Kdo je ten člověk, který ti řekl:‚Vezmi «své lehátko» a choď‘?“ 13Uzdravený však nevěděl, kdo to je, neboť Ježíš se ztratil v zástupu, který na tom místě byl. 14Potom ho Ježíš nalezl v chrámě a řekl mu:„Hle, jsi uzdraven. Už nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ 15Ten člověk odešel a oznámil Židům, že tím, kdo ho uzdravil, je Ježíš. 16Proto Židé Ježíše pronásledovali «a usilovali ho zabít», že tyto věci činil v sobotu.
(ČSP)
Janovo evangelium líčí další ze sedmi zázraků-znamení, která Ježíš činí. Po uzdravení syna královského služebníka v Galileji přichází Ježíš do Jeruzaléma a tady se setkává s člověkem, který se snaží dobrat uzdravení ze svého postižení. Zmíněný rybník Bethesda se v Jeruzalémě skutečně nalézal (jeho zbytky byly archeology objeveny) a nejspíš s ním byla spojena i ona legenda o oné uzdravující síle vody v určitém okamžiku. To využívá evangelista k vylíčení velmi podivného příběhu o uzdravení bez happyendu.
Situace je vlastně velmi vyhraněná – uzdraven může být pouze ten, kdo to stihne jako první. Člověk upoutaný na lůžko de facto neměl šanci to stihnout. Musela to být děsivá situace nevraživé konkurence, neboť uzdraven mohl být jen jeden z těch, kdo to potřebovali. Ježíš si ke svému činu nejspíš vybírá člověka, který to potřeboval nejvíc, jehož frustrace dosahovala největší míry. Prostě neměl žádnou šanci se dostat ke zdroji zdraví. A to už 38 let. Rozhovor mezi ním a Ježíšem je také zvláštní: onen nemocný/postižený si ani pořádně nevšimne, nač se ho Ježíš ptá, ale zůstává v myšlenkách soustředěn jen na svou vizi, tj. dostat se jak první k tomu zázračnému rybníku. Ježíš mu nicméně zdraví vrací pouhým slovem. Žádná námaha není zapotřebí, žádné zázračné gesto, jen příkaz. Evangelista nám nesděluje jinou reakci toho uzdraveného, žádné díky, žádnou další komunikaci jen uposlechnutí toho příkazu „Vstaň, vezmi své lehátko a choď“. Což je poněkud absurdní – ten člověk tam chodil s tím svým lehátkem, sice poslechl, ale dál nic. Protože však byla sobota, nedalo to spát Židům a ti se na něj obořili. On trval na svém, že to má dělat, ale když oni chtěli znát jméno toho léčitele, nevěděl, kdo to byl. Nikdo z nich nežasne nad tím, co se stalo, žádné díky, nic. A on se ani nezeptal na jméno. Sice se uzdravil, ale zůstal soustředěný sám na sebe, žádná otázka, žádný pohyb někam dál. A pak přichází – jakoby z čista jasna – Ježíšovo varování tomu člověku – „už nehřeš“, tvé fyzické postižení není tím nejhorším, co tě mohlo a může postihnout. Na to on pochopí, kdo ho uzdravil, a jde to, opět poněkud absurdně, sdělit právě těm, kdo se na něj obořili. To dá Ježíšovým odpůrcům podnět k tomu, aby Ježíše chtěli zlikvidovat.
Opravdu zvláštní příběh: ten uzdravený se sice fyzicky uzdravil, ale zůstal zapouzdřený sám v sobě, nic de facto nepochopil. Uzdravení samo o sobě vůbec nemusí vést k tomu, aby se člověk změnil a ušel kus cesty ve svém vývoji. Ježíšovi protivníci, kteří jsou převážně v Janově evangeliu souhrnně charakterizováni jako Židé (v tom příběhu jsou nicméně všichni Židé: Ježíš, ten nemohoucí i oni kritici), nevnímají dobro, které se stalo, nevidí evidentní zázrak, a místo díků a úžasu vyjadřují své pohoršené a výhružné „ale“ – ale bylo to v sobotu, a to se nesmí. Předpisy o sobotě jsou jim víc než Boží zásah. To jim dává důvod k nenávisti a touze Ježíše zlikvidovat. Cítí se ohroženi a ohrožený člověk kolem sebe kope. Uzdravení se tu tak stává konfliktním potenciálem, který vede až k touze po Ježíšově fyzické likvidaci. Ježíš je zdrojem zdraví a života, ale naplno to platí jen tehdy, když k tomu člověk připojí své ano, svůj aktivní postoj, následování. Zázrak sám o sobě nemusí vést ke změně postoje, k víře a jejímu růstu. V tomto případě vlastně naopak – vede ke střetu, kontroverzi.
Podnět: Zamyslet se nad tím, jaká „zázračná“ znamení a uzdravení mohu ve svém životě vidět, uvědomit si jejich zdroj i svůj postoj k nim.
