Iz 52,13-53,12
13"Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. 14Jak mnozí ztrnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. 15Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli.
"Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? 2Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili.3Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili. 4Byly to však naše nemoci, jež nesl, naše bolesti na sebe vzal, ale domnívali jsme se, že je raněn, ubit od Boha a pokořen. 5Jenže on byl proklán pro naši nevěrnost, zmučen pro naši nepravost. Trestání snášel pro náš pokoj, jeho jizvami jsme uzdraveni. 6Všichni jsme bloudili jako ovce, každý z nás se dal svou cestou, jej však Hospodin postihl pro nepravost nás všech. 7Byl trápen a pokořil se, ústa neotevřel; jako beránek vedený na porážku, jako ovce před střihači zůstal němý, ústa neotevřel. 8Byl zadržen a vzat na soud. Kdopak pomyslí na jeho pokolení? Vždyť byl vyťat ze země živých, raněn pro nevěrnost mého lidu. 9Byl mu dán hrob se svévolníky, s boháčem smrt našel, ačkoli se nedopustil násilí a v jeho ústech nebylo lsti. 10Ale Hospodinovou vůlí bylo zkrušit ho nemocí, aby položil svůj život v oběť za vinu. Spatří potomstvo, bude dlouho živ a zdárně vykoná vůli Hospodinovu. 11Zbaven svého trápení spatří světlo, nasytí se dny. "Tím, co zakusí, získá můj spravedlivý služebník spravedlnost mnohým; jejich nepravosti on na sebe vezme. 12Proto mu dávám podíl mezi mnohými a s četnými bude dělit kořist za to, že vydal sám sebe na smrt a byl počten mezi nevěrníky." On nesl hřích mnohých, Bůh jej postihl místo nevěrných.
(ČEP)
Čtvrtá píseň Služebníka Hospodinova je ve starozákonním kontextu jedinečná tím, že mluví přímo o zástupném utrpení a smrti tohoto Služebníka. Ač by se tento text výslovně nabízel k interpretaci Ježíšovy smrti, přes to ho evangelisté tímto způsobem nevyužívají. Ježíš sám svůj osud s největší pravděpodobností takto interpretoval. Tak jak to text uvádí v prorocké vizi, Bůh se ke svému Služebníku Ježíšovi přiznal, oběť jeho života povýšil na prostředek spásy pro celý svět a na důkaz toho jej vzkřísil z mrtvých. Bůh nikdy nenechá toho, kdo ho miluje, pohltit temnotou, i když vysvobození z ní může mít zcela jiný charakter, než si člověk představuje.
Žid 4,14-16; 5,7-9
14Protože máme mocného velekněze, který vstoupil až před Boží tvář, Ježíše, Syna Božího, držme se toho, co vyznáváme. 15Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu. 16Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost a pomoc v pravý čas.
7Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel. 8Ačkoli to byl Boží Syn, naučil se poslušnosti z utrpení, jímž prošel, 9tak dosáhl dokonalosti a všem, kteří ho poslouchají, stal se původcem věčné spásy,
(ČEP)
Autor Listu Židům nám staví před oči dvě kontrastní polohy Ježíšovy osoby – Ježíš je jedinečným věčným veleknězem, Božím Synem, tedy někým, kdo je naplněn božstvím, kdo nese nejvyšší důstojnost a zároveň přes svoji vznešenost je to člověk, který prochází plností lidského utrpení, o to drastičtějšího, že byl bez hříchu. Ježíš tedy zná až na samé dno lidské utrpení, a proto je možné společně s ním utrpením procházet, utrpení přijmout jako cestu k Bohu, jako cestu podílu na spáse. Není to snadné, ale snadné to nebylo ani pro Ježíše: zápas o přijetí utrpení a smrti v getsemanské zahradě nebyl ničím zdánlivým, lehkým ani rychlým.
Jan 18,1-19,42
Po těch slovech odešel Ježíš s učedníky za potok Cedron, kde byla zahrada; a do ní vstoupil on i jeho učedníci. 2Také Jidáš, který ho zradil, znal to místo, neboť Ježíš tam se svými učedníky často býval. 3Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků, k tomu stráž od velekněží a farizeů, a přišli tam s pochodněmi, lucernami a zbraněmi. 4Ježíš, který věděl všecko, co ho má potkat, vyšel a řekl jim: "Koho hledáte?" 5Odpověděli mu: "Ježíše Nazaretského." Řekl jim: "To jsem já." Stál s nimi i Jidáš, který ho zradil. 6Jakmile jim řekl 'to jsem já', couvli a padli na zem. 7Opět se jich otázal: "Koho hledáte?" A oni řekli: "Ježíše Nazaretského." 8Ježíš odpověděl: "Řekl jsem vám, že jsem to já. Hledáte-li mne, nechte ostatní odejít." 9Tak se mělo naplnit slovo: 'Z těch, které jsi mi dal, neztratil jsem ani jednoho.' 10Šimon Petr vytasil meč, který měl u sebe, zasáhl jednoho veleknězova sluhu a uťal mu ucho. Ten sluha se jmenoval Malchos. 11Ježíš řekl Petrovi: "Schovej ten meč do pochvy! Což nemám pít kalich, který mi dal Otec?" 12Vojáci s důstojníkem a židovská stráž se zmocnili Ježíše a spoutali ho. 13Přivedli ho nejprve k Annášovi; byl totiž tchánem Kaifáše, který byl toho roku veleknězem. 14Byl to ten Kaifáš, který poradil židům, že je lépe, aby jeden člověk zemřel za lid. 15Za Ježíšem šel Šimon Petr a jiný učedník. Ten učedník byl znám veleknězi a vešel do nádvoří veleknězova domu. 16Petr zůstal venku před vraty. Ten druhý učedník, který byl znám veleknězi, vyšel, promluvil s vrátnou a zavedl Petra dovnitř. 17Tu řekla služka vrátná Petrovi: "Nepatříš i ty k učedníkům toho člověka?" On řekl: "Nepatřím." 18Poněvadž bylo chladno, udělali si sluhové a strážci oheň a stáli kolem něho, aby se ohřáli. I Petr stál s nimi a ohříval se. 19Velekněz se dotazoval Ježíše na jeho učedníky a na jeho učení. 20Ježíš mu řekl: "Já jsem mluvil k světu veřejně. Vždycky jsem učil v synagóze a v chrámě, kde se shromažďují všichni židé, a nic jsem neříkal tajně. 21Proč se mě ptáš? Zeptej se těch, kteří slyšeli, co jsem říkal. Ti přece vědí, co jsem řekl." 22Po těch slovech jeden ze strážců, který stál poblíž, udeřil Ježíše do obličeje a řekl: "Tak se odpovídá veleknězi?" 23Ježíš mu odpověděl: "Řekl-li jsem něco špatného, prokaž, že je to špatné. Jestliže to bylo správné, proč mě biješ?" 24Annáš jej tedy poslal spoutaného veleknězi Kaifášovi. 25Šimon Petr stál ještě u ohně a zahříval se. Řekli mu: "Nejsi i ty z jeho učedníků?" On to zapřel: "Nejsem." 26Jeden z veleknězových sluhů, příbuzný toho, jemuž Petr uťal ucho, řekl: "Cožpak jsem tě s ním neviděl v zahradě?" 27Petr opět zapřel a vtom zakokrhal kohout. 28Od Kaifáše vedli Ježíše do místodržitelského paláce. Bylo časně zrána. Židé sami do paláce nevešli, aby se neposkvrnili a mohli jíst velikonočního beránka. 29Pilát k nim vyšel a řekl: "Jakou obžalobu vznášíte proti tomu člověku?" 30Odpověděli: "Kdyby nebyl zločinec, nebyli bychom ti ho vydali." 31Pilát jim řekl: "Vezměte si ho vy a suďte podle svého zákona!" Židé mu odpověděli: "Není nám dovoleno nikoho popravit." 32To aby se naplnilo slovo Ježíšovo, kterým naznačil, jakou smrtí má zemřít. 33 Pilát vešel opět do svého paláce, zavolal Ježíše a řekl mu: "Ty jsi král židovský?" 34Ježíš odpověděl:"Říkáš to sám od sebe, nebo ti to o mně řekli jiní?" 35Pilát odpověděl: "Jsem snad žid? Tvůj národ a velekněží mi tě vydali. Čím ses provinil?" 36Ježíš řekl: "Moje království není z tohoto světa. Kdyby mé království bylo z tohoto světa, moji služebníci by bojovali, abych nebyl vydán Židům; mé království však není odtud." 37Pilát mu řekl: "Jsi tedy přece král?" Ježíš odpověděl: "Ty sám říkáš, že jsem král. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z pravdy, slyší můj hlas." 38Pilát mu řekl: "Co je pravda?" Po těch slovech vyšel opět k Židům a řekl jim: "Já na něm žádnou vinu nenalézám. 39Je zvykem, že vám o velikonocích propouštím na svobodu jednoho vězně. Chcete-li, propustím vám tohoto židovského krále." 40Na to se dali do křiku: "Toho ne, ale Barabáše!" Ten Barabáš byl vzbouřenec.
Tehdy dal Pilát Ježíše zbičovat. 2Vojáci upletli z trní korunu, vložili mu ji na hlavu a přes ramena mu přehodili purpurový plášť. 3 Pak před něho předstupovali a říkali: "Buď pozdraven, králi židovský!" Přitom ho bili do obličeje. 4Pilát znovu vyšel a řekl Židům: "Hleďte, vedu vám ho ven, abyste věděli, že na něm nenalézám žádnou vinu." 5Ježíš vyšel ven s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti. Pilát jim řekl: "Hle, člověk!" 6Když ho velekněží a jejich služebníci uviděli, dali se do křiku: "Ukřižovat, ukřižovat!" Pilát jim řekl: "Vy sami si ho křižujete! Já na něm vinu nenalézám." 7Židé mu odpověděli: "My máme zákon, a podle toho zákona musí zemřít, protože se vydával za Syna Božího." 8Když to Pilát uslyšel, ještě více se ulekl. 9Vešel znovu do paláce a řekl Ježíšovi: "Odkud jsi?" Ale Ježíš mu nedal žádnou odpověď. 10Pilát řekl: "Nemluvíš se mnou? Nevíš, že mám moc tě propustit, a mám moc tě ukřižovat?" 11Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry. Proto ten, kdo mě tobě vydal, má větší vinu." 12Od té chvíle ho Pilát usiloval propustit. Ale Židé křičeli: "Jestliže ho propustíš, jsi nepřítel císařův. Každý, kdo se vydává za krále, je proti císaři." 13Když to Pilát uslyšel, dal vyvést Ježíše ven a zasedl k soudu na místě zvaném 'Na dláždění', hebrejsky Gabbatha. 14Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: "Hle, váš král!" 15Oni se dali do křiku: "Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!" Pilát jim řekl: "Vašeho krále mám dát ukřižovat?" Velekněží odpověděli: "Nemáme krále, jen císaře." 16Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. 17Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. 18Tam ho ukřižovali a s ním jiné dva, z každé strany jednoho a Ježíše uprostřed. 19Pilát dal napsat nápis a připevnit jej na kříž. Stálo tam: Ježíš Nazaretský, král židovský. 20Ten nápis četlo mnoho Židů, neboť místo, kde byl ukřižován, bylo blízko města; byl napsán hebrejsky, latinsky a řecky. 21Židovští velekněží řekli Pilátovi: "Neměls psát 'židovský král', nýbrž 'vydával se za židovského krále'." 22Pilát odpověděl: "Co jsem napsal, napsal jsem." 23Když vojáci Ježíše ukřižovali, vzali jeho šaty a rozdělili je na čtyři díly, každému vojákovi díl; zbýval ještě spodní šat. Ten byl beze švů, od shora vcelku utkaný. 24Řekli mezi sebou: "Netrhejme jej, ale losujme, čí bude.!" To proto, aby se naplnilo Písmo: 'Rozdělili si mé šaty a o oděv můj metali los.' To tedy vojáci provedli. 25U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská. 26Když Ježíš spatřil matku a vedle ní učedníka, kterého miloval, řekl matce: "Ženo, hle, tvůj syn!" 27Potom řekl tomu učedníkovi: "Hle, tvá matka!" V tu hodinu ji onen učedník přijal k sobě. 28Ježíš věděl, že vše je již dokonáno; a proto, aby se až do konce naplnilo Písmo, řekl: "Žízním." 29Stála tam nádoba plná octa; namočili tedy houbu do octa a na yzopu mu ji podali k ústům. 30Když Ježíš okusil octa, řekl: "Dokonáno jest." A nakloniv hlavu, skonal. 31Poněvadž byl den přípravy a těla nesměla zůstat přes sobotu na kříži - na tu sobotu totiž připadal veliký svátek – požádali Židé Piláta, aby odsouzeným byly zlámány kosti a aby byli sňati s kříže. 32Přišli tedy vojáci a zlámali kosti prvnímu i druhému, kteří byli ukřižováni s ním. 33Když přišli k Ježíšovi a viděli, že je již mrtev, kosti mu nelámali, 34 ale jeden z vojáků mu probodl kopím bok; a ihned vyšla krev a voda. 35A ten, který to viděl, vydal o tom svědectví, a jeho svědectví je pravdivé; on ví, že mluví pravdu, abyste i vy uvěřili. 36Neboť se to stalo, aby se naplnilo Písmo: 'Ani kost mu nebude zlomena'. 37A na jiném místě Písmo praví: 'Uvidí, koho probodli.' 38Potom požádal Piláta Josef z Arimatie – byl to Ježíšův učedník, ale tajný, protože se bál Židů – aby směl Ježíšovo tělo sejmout z kříže. Když Pilát k tomu dal souhlas, Josef šel a tělo sňal. 39Přišel také Nikodém, který kdysi navštívil Ježíše v noci, a přinesl sto liber směsi myrhy a aloe. 40Vzali Ježíšovo tělo a zabalili je s vonnými látkami do lněných pláten, jak je to u Židů při pohřbu zvykem. 41V těch místech, kde byl Ježíš ukřižován, byla zahrada a v ní nový hrob, v němž dosud nikdo nebyl pochován. 42Tam položili Ježíše, protože byl den přípravy a hrob byl blízko.
(ČEP)
Janovy pašije zachovávají základní strukturu pašijového vyprávění, jak je i v synoptickém podání, přesto přidávají některé důrazy a ojedinělé scény. Neobsahuje scénu z getsemanské zahrady (její ozvuky lze nalézt v kapitole 12 (27„Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci?‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině), Jidáš sice přichází s těmi, kdo Ježíše zatýkají, ale nelíbá ho na pozdrav. Ježíš je celou dobu pánem dění, a to tak dalece, že jeho protivníci před ním padají na zem (Ježíš se představuje sám, a to formulí „já jsem to“ – ego eimi, což je v biblické tradici narážka na zjevení Boží, zjevení Božího jména – tuto sebezjevovací formuli, doplněnou různými určeními Ježíš v Janově evangeliu používá často: já jsem světlo světa, já jsem dobrý pastýř, já jsem pravý vinný kmen apod., zde je však užita v absolutním smyslu.), což lze vysvětlit jako vzdání úcty. Ježíš vede s Pilátem téměř filozofický rozhovor, v němž je opět pánem situace. Pilát jej chce propustit, ale nechá jej zbičovat a pak ho představí davu slovy „Hle člověk“, což je opět velmi výrazný janovský symbol.
Pod křížem stojí vedle žen i milovaný učedník a Ježíš svěřuje učedníka matce a matku učedníkovi – symbolické gesto důležité pro janovskou obec. Ježíš umírá se slovy „Dokonáno jest“, tedy „završil/naplnil jsem svůj úkol, své poslání“ (nikoliv jako u Mk a Mt citací ze žalmu 22: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?). I na kříži je Ježíš pánem situace. Odkaz na krev a vodu má opět symbolický význam odkazu na základní svátosti, na dar Ježíšovy přítomnosti. Tělo pak snímají a ukládají po řádném opatření Josef z Arimatie a Nikodém (je připomenuta jeho tajná noční návštěva u Ježíše ve 3. kapitole).
Janovo evangelium chce ukázat Ježíšovu velikost i ve chvílích jeho největšího ponížení a utrpení. Ačkoliv jde o lidský hřích (i Pilát je slaboch, který sebou nechá manipulovat a jedná proti vlastnímu přesvědčení), celé dění se nevymyká Božímu záměru zachránit člověka, proto může Ježíš na kříži končit svůj život slovy „dokonáno je“. Dovršil svou jednotu s Bohem v absolutní odevzdanosti Otci. A ten ho neopustil.
Podnět: Sklonit se v úctě a vděčnosti před Ježíšem na kříži.
