Texty k zamyšlení
Tady najdete nejen nedělní promluvy, ale i další zamyšlení a inspiraci pro váš život.
Homilie z neděle 6.9.2020
Stojíme na posvátné půdě církve. Ale zároveň nám Písmo dává i praktické pokyny, jak máme jednat v konkrétních situacích. Podívejme se na svůj vlastní život, na jednotlivé situace svého života, a prosme Boha o odpuštění toho, čím jsme se provinili.
Mt 18,15-20
Mt dává praktické pokyny, jak se mají členové obce chovat.
Homilie z neděle 16.8.2020 - slavnost Nanebevzetí Panny Marie
Dnes slavíme veliký svátek, Nanebevzetí PM, poutní slavnost naší farnosti. Slavnost Nanebevzetí Panny Marie katolická církev slaví 15. srpna, zde byl přeložen ze včerejška.
A zároveň budeme slavit křest malého Izáka Jehudy Štěpána Jirsáka, kterého dobře známe jako ministranta při našich bohoslužbách.
Zj 11; Lk 1,39-56
Homilie z neděle 9.8.2020
Mt 14,22-33
Událost s Ježíšem a Petrem, kteří jdou po vodě, o které mluví evangelium, je zvláštní. Co nám říká?
Spolehni se na Ježíše a on tě v tvé tísni vysvobodí. Když na něj budeš spoléhat, on tě zachrání před zkázou. Ale co to znamená?
Homilie z neděle 2.8.2020
Mt 14,10-23
„Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám.“
Dnešní úryvek se dělí na dvě části jasně oddělené.
První se týká Jana Křtitele a Ježíšova vnitřního života. Je těžké ony dvě části srovnávat. První je podstatná pro pochopení Ježíše jako osoby. Vlastně by bylo namístě po této části skončit.
Homilie z neděle 26.7.2020
Podobenství o nebeském království
Mt 13,44-46
Kapitola obsahuje celou řadu podobenství o Božím království. Nelze je totiž definovat či popsat jen jedním. Lze je přiblížit obrazy, které vyjadřují nějaký jeho aspekt, ale přesto zůstává nepoznáno, zůstává tajemstvím.
Dnes jsme slyšeli dvě z těchto podobenství o pokladu a perle.
Homilie z neděle 19.7.2020
Pšenice a plevel rostou na poli spolu. Můžeme to považovat za chybu, ale můžeme si také říci: Naštěstí. Co by se s námi stalo, kdyby se hospodář rozhodl všechno zlo vykořenit? Děkujme Bohu, dobrému hospodáři, a prosme ho, aby nám naše zlé skutky odpustil.
Mt 13,24-30
Pšenice a plevel
Toto podobenství nám staví před oči dobrou pšenici a zlý plevel. Zřejmě se jedná o jílek mámivý, který zpočátku vypadá velmi podobně jako pšenice, ale když je zralý, tak se dá dobře rozlišit. To že má kořeny propletené s pšenicí radí nechat je růst dohromady. Na druhou stranu zralé zrno tohoto plevele a zejména námel může zničit pšeničnou mouku.
Homilie z neděle 5.7.2020 - slavnost sv. Cyrila a Metoděje
Když bratři Cyril a Metoděj se v 9. století chopili úkolu hlásat křesťanství ve Velkomoravské říši, nebyli jen nositeli náboženství, nýbrž byli i nositeli kultury a vzdělanosti. Aby se v nějakém jazyce dalo hlásat evangelium, je více méně potřeba, aby tento jazyk měl i písemnou podobu. A Cyril a Metoděj stáli u zrodu písma, které se částečně uchovalo dodnes.
Lk 10,1-9
Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. To je žeň světa, žeň lidstva, žeň lidí. Všem by bylo třeba hlásat, že se přiblížilo Boží království, aby zanechali svých pošetilých hádek a sporů nebo honby za ziskem. Prosme tedy pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
Homilie z neděle 12.7.2020
Mt 13,1-9
Evangelium nemluví o obilí, ale o rozsévání Božího slova. Jak to, že někdy roste a přináší úrodu, a jindy ne? Čím to, že jsou lidé věřící a lidé nevěřící, když Boží slovo, které se jim hlásá, je stejné? Slovo, semeno, které se rozsévá, je přece stejné. Ale záleží na půdě, do které se zasévá, a o to tu jde.
Máme být dobrou půdou, ve které semeno, zaseté rozsévačem, roste a přinese bohatý užitek.
Někomu se to daří, někomu možná ne. Proč?
Zamyšlení na sobotu 30. 5. 2020 – 7. týden velikonoční
Sk 28,16-20.30-31
Když jsme dorazili do Říma, dostal Pavel dovolení, že může bydlet sám s vojákem, který ho hlídal. Za tři dni potom svolal si tamější židovské přední muže. Když se sešli, řekl jim: „Bratři, já jsem neudělal nic proti (izraelskému) lidu ani proti zvykům přijatým od předků. Přesto však jsem byl z Jeruzaléma v poutech vydán do moci Římanům. Ti mě po výslechu chtěli propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt. Když se však židé proti tomu stavěli, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych chtěl na svůj národ něco žalovat. Kvůli tomu jsem si přál, abych vás mohl uvidět a promluvit s vámi. Vždyť pro naději Izraele (v Mesiáše) nosím tenhle řetěz.“ Celá dvě léta zůstal pak ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kdo k němu přicházeli. Zcela otevřeně a bez překážek hlásal Boží království a učil o Pánu Ježíši Kristu.
Zamyšlení na pátek 29. 5. 2020 – 7. týden velikonoční
Sk 25,13b-21
Král Agrippa a Bereniké zavítali do Césareje; přišli pozdravit Festa a zdrželi se tam více dní. Festus přitom předložil králi Pavlův případ: „Je tady ve vazbě ještě z Felixovy doby jeden vězeň. Když jsem byl v Jeruzalémě, velekněží a židovští starší podali na něho žalobu a žádali, aby byl odsouzen. Odpověděl jsem jim, že Římané nemají ve zvyku, aby vydali nějakého člověka dříve, než by obžalovaný měl svoje žalobce před sebou a než by se mu dostalo příležitosti hájit se proti obvinění. Když sem tedy přišli, hned druhý den jsem bez odkladu zasedl k soudu a nařídil toho muže předvést. Žalobci se sice postavili proti němu, ale nekladli mu za vinu žádnou ze špatností, které jsem předpokládal. Měli proti němu jen nějaké sporné otázky o jejich náboženství a o nějakém mrtvém Ježíšovi, o kterém však Pavel tvrdil, že žije. Já jsem byl na rozpacích, co s těmi spornými otázkami. Proto jsem se ho zeptal, zdali by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam se dát soudit v tomto sporu. Ale Pavel podal odvolání, aby byl ponechán ve vazbě, dokud by o něm nerozhodl císař. Proto jsem nařídil, aby zůstal ve vězení, až ho budu moci poslat k císaři.“
Zamyšlení na čtvrtek 28. 5. 2020 – 7. týden velikonoční
Sk 22,30; 23,6-11
Velitel (posádky v Jeruzalémě) chtěl vědět najisto, z čeho židé Pavla obviňují. Dal ho tedy na druhý den vyvést z vězení a přikázal, aby se shromáždili velekněží a celá velerada. Pak dal Pavla dovést dolů a postavit před ně. Pavel věděl, že jedna část patří ke straně saducejské a druhá k farizejské. Proto zvolal k veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů! Stojím před soudem kvůli naději ve vzkříšení mrtvých!“ Jak to řekl, farizeové a saduceové se začali mezi sebou přít, a shromáždění se rozštěpilo. Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé, ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají.
Zamyšlení na středu 27. 5. 2020 – středa 7. týdne velikonočního
Sk 20,28-38
Pavel řekl starším církevní obce v Efesu: „Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si (Kristus) získal vlastní krví. Já vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás draví vlci a že stádce šetřit nebudou. Ano, z vašeho vlastního středu povstanou lidé, kteří se budou snažit převrácenými řečmi strhnout za sebou učedníky. Proto buďte bdělí a pamatujte na to, jak jsem já po tři léta ve dne v noci neustále se slzami každého zvlášť napomínal. A nyní vás tedy odporoučím Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vzdělávat a zjednat dědictví (ve společenství) všech posvěcených. Stříbro, zlato ani šaty jsem od nikoho nežádal. Víte sami, že tyhle moje ruce vydělávaly na všechno, co jsem potřeboval já i moji společníci. Ve všem jsem vám dal příklad, jak se takto vlastní prací máme ujímat potřebných a pamatovat tím na slova Pána Ježíše, protože on řekl: Blaženější je dávat než dostávat.“ A po těch slovech poklekl a s nimi se všemi se pomodlil. Všichni se dali do hlasitého pláče, objímali Pavla a líbali ho. Nejvíce je zabolelo to slovo, že jeho tvář už více nespatří. Potom ho vyprovodili k lodi.
Zamyšlení na úterý 26. 5. 2020 – 7. týden velikonoční
Památka sv. Filipa Neriho
Sk 20,17-27
Pavel poslal z Miléta do Efezu a povolal k sobě starší z církevní obce. Když k němu přišli, řekl jim: „Vy víte, jak jsem si u vás počínal od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, i po celý ostatní čas. Sloužil jsem Pánu se vší pokorou, se slzami a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady židů. Neopomenul jsem nic z toho, co by vám bylo k užitku, ale hlásal jsem vám to a učil vás tomu veřejně i po domech. Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše. A nyní mě to uvnitř všechno nutí k tomu, abych šel do Jeruzaléma. Co mě tam potká, nevím. Jen od města k městu mi Duch svatý dosvědčuje a říká, že
Zamyšlení na pondělí 25. 5. 2020 – 7. týden velikonoční
Zj 12,1.3a.7-12a.17
A ukázalo se veliké znamení v nebi: žena oděná sluncem, pod jejíma nohama měsíc a na její hlavě koruna z dvanácti hvězd. 2Byla těhotná a křičela, když v bolestech a mukách pracovala ku porodu. 3A ukázalo se jiné znamení v nebi: hle, veliký rudý drak, mající sedm hlav a deset rohů, a na těch hlavách sedm diadémů. 4Jeho ocas vlekl třetinu nebeských hvězd; i svrhl je na zem. A drak stál před ženou, která měla porodit, aby její dítě sežral, jakmile porodí. 5A porodila syna-- muže, který má
24.5.2020, neděle – 7. velikonoční
1. čtení – Sk 1,6-14
Tu se ho ptali ti, kteří s ním byli: „Obnovíš teď, Pane, v Izraeli království?“ On jim však řekl: „To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti, jak je Otec z vlastní moci ustanovil. Ale až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano až na konec země.“
Když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen a oblak jim ho vzal z očí. Hleděli upřeně k nebi za ním, jak odchází, a najednou vedle nich stáli dva muži v bělostných šatech a řekli: „Lidé z Galileje, proč tak stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl vzat od vás do nebe, přijde zase právě tak, jak jste ho viděli, že odchází do nebe.“
Zamyšlení na sobotu 23. 5. 2020 – 6. týden velikonoční
Sk 18,23-28
Po krátkém pobytu (v Antiochii) Pavel odtamtud odešel a po pořádku procházel galatský kraj a Frýgii a utvrzoval všechny učedníky. Mezitím přišel do Efesu jeden Žid, jmenoval se Apollos a pocházel z Alexandrie. Byl to dobrý řečník a výborně se vyznal v Písmu.
Zamyšlení na pátek 22. 5. 2020 – 6. týden velikonoční
Sk 18,9-18
Když byl Pavel v Korintě, řekl mu Pán v noci ve vidění: „Neboj se! Jen mluv a nemlč, protože já jsem s tebou a nikdo už ti napříště nebude moci ubližovat. Mám totiž v tomto městě mnoho svých lidí.“ Usadil se tam proto na rok a šest měsíců a učil u nich Božímu slovu. Když byl Gallio místodržitelem v Achaji, povstali židé jako jeden muž proti Pavlovi, přivedli ho před soudcovský stolec a žalovali: „Tenhle člověk přemlouvá lidi k bohopoctě, která se příčí zákonu!“
Zamyšlení na čtvrtek 21. 5. 2020 - Nanebevstoupení Páně
Mt 28,16-20
Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti. Ježíš k nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“
Zamyšlení na úterý 19. 5. 2020 – 6. týden velikonoční
Sk 16,22-34
Lid (z města Filip) se sběhl proti Pavlovi a Silovi. Úředníci z nich dali strhat šaty a nařídili bít je pruty. Když pak jim vysázeli hodně ran, dali je zavřít do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je dobře hlídal. Když dostal takový rozkaz, dal je do nejhlubší kobky a pro jistotu jim sevřel nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpívali Bohu chvalozpěvy.
Zamyšlení na pondělí 18. 5. 2020 – 6. týden velikonoční
Sk 16,11-15
Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou na (ostrov) Samotráké, druhý den do Neapole (v Makedonii) a odtamtud pak do Filip. Je to přední město v té makedonské oblasti a římská osada. V tom městě jsme se zdrželi několik dní. V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde jsme mysleli, že je modlitebna.
Kazání na neděli 17. 5. 2020 - 5. týden velikonoční
Jan 14,15-21
Ježíš řekl svým učedníkům: „Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A já budu prosit Otce, a dá vám jiného Přímluvce, aby s vámi zůstal navždy: Ducha pravdy. Svět ho nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná. Vy ho znáte, neboť přebývá u vás a bude ve vás.
Zamyšlení na pátek 15. 5. 2020 – 5. týden postní
Sk 15,22-31
Apoštolové a starší se spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu – vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní: „Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství.
Zamyšlení na čtvrtek 14. 5. 2020 – 5. týden velikonoční, svátek sv. Matěje
Sk 1,16-26
16"Bratři, muselo se splnit slovo Písma, kde Duch svatý už ústy Davidovými mluvil o Jidášovi, o tom, který na Ježíše přivedl stráže, 17ačkoliv patřil do počtu nás Dvanácti a byl vyvolen ke stejné službě. 18Z odměny za svůj zlý čin si koupil pole, ale pak se střemhlav zřítil, jeho tělo se roztrhlo a všechny vnitřnosti vyhřezly. 19Všichni obyvatelé Jeruzaléma se o tom dověděli a začali tomu poli říkat ve svém jazyce Hakeldama, to znamená Krvavé pole.
Zamyšlení na středu 13. 5. 2020 – 5. týden velikonoční
Sk 15,1-6
Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: „Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy.“ Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma.
Zamyšlení na úterý 12. 5. 2020 – 5. týden velikonoční
Sk 14,19-28
Do Lystry přišli židé z Antiochie a z Ikónia, přemluvili dav a začali Pavla kamenovat. Pak ho vyvlekli ven z města, protože mysleli, že už je mrtvý. Když ho však učedníci obstoupili, vstal a šel zase do města. Ale na druhý den odešel s Barnabášem do Derbe.
Zamyšlení na pondělí 11. 5. 2020 – pátý týden velikonoční
Sk 14,5-18
Když (Pavel a Barnabáš) zpozorovali, že se (v Ikóniu) pohané a židé se svými předními muži už strojí k tomu, aby je ztýrali a kamenovali, utekli do lykaonských měst Lystry a Derbe a do jejich okolí a tam hlásali radostnou zvěst. V Lystře žil jeden muž nemocný na nohy.
Kazání na neděli 10. 5. 2020 - 4. týden velikonoční
Jan 14,1-12
Co znamenají Ježíšova slova „já jsem cesta, pravda a život“? (Jan 14,6)
Napřed mluví o sobě jako o cestě, po které je možno přijít k Otci, k Bohu. Protože apoštolé poznávali Ježíše, poznávali Otce. Kdo jde cestou, kterou je Ježíš, bezpečně dojde k jejímu cíli, k Bohu. Cestu a cíl nelze od sebe oddělovat. Ježíš sám je cestou, přístupem k Bohu. Půjdeme-li touto cestou, k Bohu určitě dojdeme.
Zamyšlení na sobotu 9. 5. 2020 – 4. týden velikonoční
Sk 13,44-52
Následující sobotu se sešlo takřka celé město, aby si poslechlo Boží slovo. Když však židé viděli takové množství, naplnilo je to žárlivostí, odporovali Pavlovi, když mluvil, a vedli rouhavé řeči. Tu Pavel i Barnabáš jim řekli otevřeně: „Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, obracíme se k pohanům. Neboť tak nám to nařídil Pán: ,Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.‘“
Zamyšlení na pátek 8. 5. 2020 – 4. velikonoční týden
Sk 13,26-33
Když přišel Pavel do Antiochie Pisidské, mluvil v synagoze: „Bratři, kteří pocházíte z Abrahámova rodu, i vy, kdo se bojíte Boha! Nám bylo posláno slovo o té spáse. Obyvatelé Jeruzaléma a jejich přední mužové však nepoznali, kdo (Ježíš) je. A když ho odsoudili, vyplnili tím jen to, co říkali proroci, - jak se to předčítá každou sobotu.
Zamyšlení na čtvrtek 7. 5. 2020 – 4. týden velikonoční
Sk 13,13-25
Pavlova družina odplula lodí z Pafu a přišla do Perge v Pamfýlii. Ale Jan se od nich odloučil a vrátil se do Jeruzaléma. Oni však šli z Perge dál a dostali se do Antiochie v Pisídii. Tam šli v sobotu do synagogy a posadili se. Když bylo skončeno čtení ze Zákona a Proroků, poslali k nim představení synagogy se vzkazem: „Bratři, můžete-li něco říci lidu pro povzbuzení, ujměte se slova!“