Ježíš je pánem nad životem i smrtí. Ty, které má rád, a to jsou všichni lidé, povolává k životu, i kdyby umřeli. O tom mluví dnešní úryvek z evangelia.

Jan 11,1-45

Ježíš vzkřísí Lazara

¹Byl nemocen jeden člověk, Lazar z Betanie, z vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. ²To byla ta Marie, která pomazala Pána vzácným olejem a nohy mu otřela svými vlasy; a její bratr Lazar byl nemocen. ³ Sestry mu vzkázaly: "Pane, ten, kterého máš rád, je nemocen." ⁴Když to Ježíš uslyšel, řekl: "Ta nemoc není k smrti, ale k slávě Boží, aby Syn Boží byl skrze ni oslaven." ⁵Ježíš Martu, její sestru i Lazara miloval.

Jer 11,18-20

¹⁸Hospodin mě poučil a já jsem to pochopil, jakmile mi ukázal, co dělají. ¹⁹Byl jsem totiž důvěřivý jako beránek vedený na porážku, netušil jsem, jaké úklady na mě chystají: „Porazme strom i s ovocem, ze země živých ho vytněme, ať si na jeho jméno už nikdo nevzpomene!“ ²⁰Hospodine zástupů, Soudce spravedlivý, jenž zkoumáš srdce i svědomí, kéž uvidím tvou pomstu nad nimi – vždyť jsem ti svěřil svoji při.

Mdr 2,1a.12-22

Bezbožní, kteří smýšlejí zvráceně, praví toto: „Číhejme na spravedlivého, je nám k ničemu a staví se proti našim skutkům, vytýká nám přestoupení zákona, předhazuje nám provinění proti mravům. Chlubí se, že zná Boha, nazývá se dítětem Páně. Je výčitkou našemu smýšlení, i dívat se na něho je k nesnesení. Vždyť jeho život se nepodobá jiným, jeho chování je přemrštěné! Za zpotvořené nás považuje, styku s námi se vyhýbá jak nečistotě, blahoslaví konec spravedlivých a chlubí se, že má za otce Boha. Podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova, zkusme, jak to s ním skončí. Je-li spravedlivý Boží synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z ruky protivníků. Zkoušejme ho soužením a trápením, abychom poznali jeho mírnost a přesvědčili se o jeho trpělivosti. Odsuďme ho k hanebné smrti, zda najde ochranu, jak říká.“ Tak smýšlejí, ale klamou se, protože je oslepila jejich zloba, neznají Boží tajemství, nedoufají v odměnu zbožnosti a nevěří v odplatu čistých duší.

Ex 32,7-14

⁷Hospodin promluvil k Mojžíšovi: Jdi, sestup dolů, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, propadl zvrácenosti. ⁸Rychle se odvrátili od cesty, kterou jsem jim přikázal; udělali si slité tele, klaněli se mu, obětovali mu a říkali: Izraeli, toto jsou tvoji bohové, kteří tě vyvedli z egyptské země. ⁹Hospodin řekl Mojžíšovi: Díval jsem se na tento lid. Hle, je to lid tvrdé šíje. ¹⁰Nyní mě nech, abych vzplanul hněvem proti nim a skoncoval s nimi. Tebe však učiním velkým národem. ¹¹Mojžíš se snažil udobřit Hospodina, svého Boha, a řekl: Hospodine, proč vzplanul tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl z egyptské země velkou silou a mocnou rukou?

Iz 7,10-14

¹⁰Hospodin dále mluvil k Achazovi: ¹¹Vyžádej si od Hospodina, svého Boha, znamení, žádej, ať to je hluboko dole nebo vysoko nahoře. ¹²Ale Achaz řekl: Nebudu žádat a nebudu zkoušet Hospodina. ¹³Nato Izajáš řekl: Slyšte nyní, dome Davidův. Málo je vám unavovat lidi, že budete unavovat i mého Boha? ¹⁴Proto vám Panovník dá znamení sám: Hle, dívka otěhotní, porodí syna a dá mu jméno Immanuel.

Ez 47,1-9.12

Potom mě přivedl zpět ke vchodu do domu a hle, odspodu prahu domu vyvěrala voda na východ; průčelí domu totiž mířilo na východ. Voda plynula zdola z pravé strany domu jižně od oltáře. ²Vyvedl mě skrze severní bránu a vedl mě okolo směrem ven k venkovní bráně obrácené směrem na východ. A hle, voda crčela z pravé strany. ³Když ten muž vycházel k východu se šňůrou v ruce, odměřil tisíc loket a provedl mě skrze vodu; vody bylo po kotníky. ⁴Pak odměřil další tisíc a provedl mě skrze vodu; vody bylo po kolena. Opět odměřil tisíc a provedl mě vodou po bedra. ⁵Potom odměřil další tisíc a byl tu potok, kterým jsem nebyl schopen projít, protože voda vystoupila na úroveň vody k plavání, potoka, který se nedá přebrodit. ⁶A řekl mi: Viděl jsi přece, lidský synu. Vedl mě a přivedl mě zpět na břeh toho potoka.

Iz 65,17-21

¹⁷Neboť hle, tvořím nová nebesa a novou zemi; dřívější věci nebudou připomínány, ani nepřijdou na mysl. ¹⁸Jen se veselte a jásejte až navěky nad tím, co tvořím, neboť hle, tvořím Jeruzalém plný plesání a jeho lid samé veselí. ¹⁹Budu jásat nad Jeruzalémem a veselit se ze svého lidu. Nebude už v něm slyšet zvuk pláče ani zvuk úpěnlivého křiku. ²⁰Nebude tam již miminko živé jen několik dnů a stařec, který nenaplní své dny. Neboť mládenec zemře ve věku sta let a ten, kdo nedosáhne sta let, bude považován za zlořečeného. ²¹Vystavějí domy a budou v nich bydlet, vysadí vinice a budou jíst jejich ovoce.

Jan 9,1-41

Cestou uviděl člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: „Mistře, kdo se prohřešil, že se ten člověk narodil slepý? On sám, nebo jeho rodiče?“

Ježíš odpověděl: „Nezhřešil ani on ani jeho rodiče; je slepý, aby se na něm zjevily skutky Boží. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa.“

Když to řekl, plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel slepému tím blátem oči a řekl mu: „Jdi, umyj se v rybníce Siloe.“ (To jméno znamená ‚Poslaný‘.) On tedy šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

Oz 6,1-6

¹„Pojďme se vrátit k Hospodinu! On nás ranil a on uzdraví, udeřil a také ošetří. ²Po dvou dnech nám život navrátí, třetího dne nás znovu postaví, abychom před ním mohli žít, ³abychom Hospodina znali a znát ho chtěli stále víc. On se objeví tak jistě jako svítání, přijde k nám jako průtrž na podzim, jak jarní déšť, jenž zemi zavlaží.“ ⁴Co mám s tebou, Efraime, dělat? Co s tebou, Judo, udělat? Vaše láska je jako ranní mlha, jak rosa, jež zrána vyprchá! ⁵Proto jsem vás otesával skrze proroky, ubíjel jsem vás svými výroky, aby mé úsudky jak světlo zářily. ⁶Chci totiž lásku, nikoli oběti, poznání Boha spíš než celopaly.

Oz 14,2-10

²Vrať se, Izraeli, k Hospodinu, svému Bohu, neboť jsi padl pro svůj hřích. ³Vraťte se k Hospodinu a vezměte s sebou slova modlitby: „Odpusť nám všechnu naši vinu a laskavě nás přijmi, ať ti přineseme jako býčky ovoce svých rtů. ⁴Asýrie nás nezachrání, neujedeme na koních. Nebudeme už nazývat bohy své vlastní výtvory; u tebe přece smilování najdou i sirotci!“ ⁵Uzdravím jejich odvrácení, milerád je budu milovat; můj hněv se od nich odvrátí. ⁶Stanu se Izraeli rosou a rozkvete jako lilie. Zapustí kořeny jako cedr v Libanonu, ⁷jeho koruna se rozroste. Bude nádherný jako oliva, jeho vůně bude cedrová.

2 Sam 7,4-5a.12-14a.16 (7,4-16)

⁴Té noci ale Nátan dostal Boží slovo:  ⁵„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin – Ty mi chceš postavit dům, kde bych bydlel? ⁶Ode dne, kdy jsem vyvedl syny Izraele z Egypta, až dodnes jsem přece nebydlel v domě, ale stěhoval jsem se ve stanu, v Příbytku. ⁷Po celou tu dobu jsem se stěhoval, kamkoli šli všichni synové Izraele. Řekl jsem snad někdy některému vůdci izraelských kmenů, jemuž jsem přikázal pást můj lid Izrael: ‚Proč jste mi nepostavili dům z cedrů?’

Dt, 4,1.5-9

¹Nyní tedy, Izraeli, slyš pravidla a zákony, které vás učím dodržovat, abyste byli živi a vešli do země, kterou vám dává Hospodin, Bůh vašich otců, a obsadili ji. ⁵Pohleď, učím vás pravidla a zákony, které mi Hospodin, můj Bůh, svěřil, abyste je dodržovali v zemi, kterou přicházíte obsadit. ⁶Řiďte se jimi, dodržujte je a ostatní národy uvidí vaši moudrost a rozumnost. Až uslyší o všech těchto pravidlech, řeknou: „Jak moudrý a rozumný lid! Jak znamenitý národ!“ ⁷A vskutku - který mocný národ má bohy tak blízké, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli k němu voláme? ⁸A který mocný národ má pravidla a zákony tak spravedlivé, jako je celý tento Zákon, který vám dnes předkládám? ⁹Střez se však a dávej dobrý pozor, abys nezapomněl, co jsi na vlastní oči spatřil. Po všechny dny svého života to nenech vymizet ze svého srdce, ale seznamuj s tím své syny a vnuky.

Azariášova modlitba z knihy Daniel 3,25.34-43

Tento text vznikl nejspíš v době ohrožení židovské identity kolem poloviny 2. století př. n. l., kdy se Seleukovci (Antiochus Epifanes), vládnoucí řecká dynastie, pokoušeli sjednotit svou rozsáhlou říši pomocí jednotného životního stylu a reformovat i židovské náboženství (za pomoci čelných židovských představitelů) v souladu se zvyklostmi okolního světa. Proti nim se postavili bratři Makabejští, kteří nakonec dosáhli svobody náboženského vyznání v tradici otců i státní samostatnosti. Modlitba je jakousi historickou reflexí nad dějinami národa.